Shorterův kontrabasista Patitucci ocenil českou basovou školu

S přestávkami s ním hraju od roku 1986, takže je to velká část mého života. Je to velmi důležitá a poučná zkušenost. On byl jedním z mých velkých vzorů, takže je to pro mne velká čest, ale taky měl velký vliv na to, jak skládám a hraju a vlastně na celý můj život.

Jako skladatel mě ovlivnil v mnoha oblastech, působil na mě jeho harmonický jazyk, jeho melodie, jeho zájem a hluboká znalost klasické hudby a orchestrace. To ho odlišuje od mnoha jeho generačních souputníků.

I tak ale jeho způsob melodické hry působil na to, jak hraju na svůj nástroj.

Na to se ptá každý, ale není způsob, jak změřit z kolika procent je skladba improvizovaná. Jsme skupina, která hodně improvizuje, i když taky hrajeme skladby. Tento koncert je ale, myslím, s komorním orchestrem, takže se improvizuje méně. Tedy my improvizujeme, orchestr ne. Improvizujeme v rámci těchto skladeb.

V tomto případě jsme je museli vybírat předem, protože je to s komorním orchestrem. Budeme hrát něco, co je už vydané, ale také věci, které ještě nevyšly.

Ne, to obvykle neděláme, i když někdy přicházíme s novou verzí Orbits, což je píseň ze šedesátých let. (Podle pořadatele zazní skladba Pegasus z posledního Shorterova alba Without A Net, která je složena pro kvartet s doprovodem smyčců a dechů, a starší skladby Lotus a Prometheus Unbound - pozn. red.)

No já hodně hraju na kontrabas, hrál jsem na kontrabas, už když jsem studoval vážnou hudbu, můj učitel si myslel, že mohu být orchestrálním hráčem. A zrovna jsem přijel ze Švédska, kde jsem s doprovodem orchestru exceloval (vystoupení se Švédským komorním orchestrem se konalo v Örebro - pozn. red.).

Je to legrační, protože já jsem hrál různé styly hudby ještě předtím, než jsem na konci teenagerského věku začal studovat na vysoké škola (hudbu). Pak jsem ale zběhl hrát jazz, abych se teď vrátil k části svých kořenů.

Snadné, myslím si, že je to způsobeno tím, že mám rád hodně různých druhů hudby, ke kterým se snažím organicky přispívat, a ne uplatňovat zvnějšku nějaké apriorní přístupy, ale skutečně proniknout dovnitř do hloubky do hudby, kterou hraju, aby to fungovalo.

Pokaždé, když hrajeme, je to nové, je tu mnoho nových improvizací a taky plánujeme další desku. Musíme smíchat nahrávky s orchestrem, které jsme pořídili v New Yorku.

Pokud je Janáček Čech, tak toho mám rád. A Dvořák je taky Čech, že?

Martinů je taky neuvěřitelný. Jsou to samí velcí skladatelé. A když jsem dospíval, měl jsem velmi rád české basisty George Mráze a Miroslava Vitouše. Mám silný vztah k jejich hudbě, k celé zemi a k lidem v ní. Praha je nádherná.

Ta je velmi slavná. Jsou tu i další kluci, kteří jsou skvělí, je to historicky velmi důležitá evropská škola hry na basu. Já ale vycházím z jiné školy, já nehraju německým smyčcem, ale francouzským smyčcem (oba se liší úchopem - pozn. red.), který využívá italská a francouzská škola, českou ale velmi respektuji. Je ohromná, uznávám ji, a taky znám velmi dobře George, cítím k němu hluboký respekt. K Miroslavovi taky.

Pracuji na několik nápadech, ale nic zatím není realizováno. Dělám na sólové kontrabasové desce, nějaký projekt s elektrickou hudbou, ale mám i hodně akustických projektů s klasickou hudbou, komorní hudbou.

To jo. Je to trochu bláznivý, protože zítra odjíždím.