Článek
Režisér Jiří Menzel se scénografem Karlem Glogrem rozvěsili po celém prostoru jeviště na nádvoří Nejvyššího purkrabství prádlo jako výmluvný znak košilaté historky o záletech rytíře Falstaffa. A jak intimní i ložní prádlo plihlo pod vytrvalými kapkami deště, uvadaly i naděje, že se Jiřímu Menzlovi podařilo vykřesat z Veselých paniček windsorských jiskru osobitého a jevištně nápaditého výkladu.
Herci přicházeli a opět mizeli mezi prádlem poté, co odmluvili svůj text (místy ho i klopotně lovili z paměti) a mezitím zněla ušlechtilá symfonická hudba. Žádná z hereckých hvězd ve svých kreacích nevybočila z mezí zábavné přibližnosti.
Polívka vypadá jako vycpaný ruský mužik
Jistě, je tu rytíř Falstaff Boleslava Polívky, ale o tom, kdo je tento vycpaný tlouštík vypadající jako ruský mužik, se divák mnoho nedozví. Polívka ho hraje s estrádně zcizovanou nadsázkou, poctivě se snaží bavit diváky grimasami a gesticko-pohybovými etudami z arzenálu televizní Manéže a nutno přiznat, že ti, kteří se přišli podívat na svou oblíbenou televizní a filmovou star, byli spokojeni, někteří i nadšeni.
Co na tom, že ze stárnoucího filozofa a bonvivána zbyla jen vyprázdněná forma bez obsahu, co na tom, že pointu rytířova posmutnělého vystřízlivění prodal režisér s hercem za vtípek se světélkujícími parohy.
Stašová bojuje s hlasovou indispozicí
Z obou zaměnitelných paniček je herecky propracovanější paní Pažoutová Simony Stašové, které se daří udržet kontakt s publikem, ovšem hereččin přeskakující hlas svědčí buď o momentální indispozici, nebo o vážnějších problémech, jež by bylo na čase řešit.
Téměř k nesnesitelnosti dovedla svou šarži mrckujícího diblíka Petra Hobzová v roli paní Čiperné. Z mužských postav budil sympatie Jaromír Dulava v roli pana Brouzdala a v neposlední řadě sklízel smích publika hravý překlad Martina Hilského.
W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské
Překlad: Martin Hilský, režie: Jiří Menzel, scéna: Karel Glogr.
Premiéry 25. a 27. června Pražský hrad.
Veselé paničky windsorské nemají myšlenkovou hloubku Hamleta ani Krále Leara. Jejich smyslem je diváky pobavit. Sobotní premiéra se ale vlekla v nezábavně monotónním tempu plném zámlk a zbytečných pauz. A déšť na tom nenesl až tak velkou vinu.