Článek
Na domácí scéně se velmi úspěšná inscenace režiséra Michaela Taranta rozloučila s diváky po dvaačtyřiceti reprízách (od premiéry v říjnu 2010) už v lednu a v Praze se hrála vůbec naposledy. Po dlouhém aplausu vyprodaného hlediště předal ředitel divadla Petr Dohnal letošnímu jubilantovi Tarantovi stříbrnou pamětní medaili Východočeského divadla.
Josef Vrána jako Salieri v pardubickém nastudování Shafferova Amadea.
V Pardubicích některá představení doprovodila Komorní filharmonie Pardubice, která sice dodala provedení lesk, ale příběhu ubrala na dramatické razanci. A to přesto, že Tarantovi nejde jenom o střet Antonia Salieriho s Wolfgangem Amadeem Mozartem, o střet průměrnosti s genialitou, ale také o Mozartovu hudbu – proto do inscenace vložil řadu účelně a působivě volených hudebních pasáží, které samy o sobě jistě lépe vyzněly v živém provedení.
Při pražské derniéře však herec Josef Vrána v roli Salieriho především naléhavě vyslovil trauma vzdělaného, citlivého a společensky úspěšného, leč nenadaného skladatele a vzal na jeho bedra vinu všech minulých, současných i budoucích průměrných, kteří odjakživa ničí všechno, co je přesahuje, a proto ohrožuje – jen si to na rozdíl od Shafferova Salieriho většinou neuvědomí, protože genialitu rozpoznat neumějí.
Režisér Tarant s pardubickými herci vyzvedli ústřední téma hry z roviny etické a morální až do polohy společenské zákonitosti, kterou bychom si dnes měli zvláště dobře uvědomit. Ladislav Špiner (držitel Ceny Thálie 2010 pro činoherce do 33 let) s Petrou Tenorovou předvádějí Mozarta a Konstanci až extrémními pohybovými kreacemi jako výstřední teenagery a dokazují, že i na jevišti lze předvést totéž, čím nadchly hvězdy Formanova slavného filmu.
Nepopisné, emotivně i významově přesné herectví celého souboru se ideálně uplatnilo ve volném prostoru La fabriky, kde kontaktu s diváky nebránila divadelní rampa. Pokud má přehlídka České divadlo deklarovat, že se v regionech hraje vynikající divadlo, pak se jí to pardubickým Amadeem nadmíru podařilo.