Severní Čechy Rakousku sebereme, plánovalo za císaře pána Německo

Před koncem války Berlín opatrně lavíroval mezi uznáním budoucího Československa a vojenským obsazením sudetských oblastí. Radikální generál August von Cramon navrhnul, aby rakouskou vládu úplně ignorovali a sami vyzbrojili české Němce. V Sasku a Bavorsku by číhaly „policejní jednotky“, které by je mohly podpořit v případě vojenského střetu s Čechy.

Německá vláda se ale do takového dobrodružství nehrnula, protože tušila, že válka je stejně prohraná. Kromě toho ani nebylo úplně jisté, že by většina obyvatel Sudet bojovala a chtěla být součástí Německa.

Generál Erich Ludendorff v říjnu 1918 napsal ministru zahraničí, že vytvoření českého státu se nedá zabránit a měli by alespoň obsadit oblasti Rakouska-Uherska obývané převážně Němci. Šlo jim hlavně o severočeské uhlí, tehdy ještě mnohem důležitější než dnes.

Jejich plány ovšem brzy zkrachovaly, rozvrácené Německo zaplavily stávky dělníků a vzpoury vojáků. Císař Vilém II. ztratil kontrolu nad zemí a 9. listopadu 1918 odstoupil. Karl Liebknecht pak vyhlásil v Berlíně vznik republiky a válka skončila.

Hned po vzniku Československa německy hovořící politici vyhlásili (už podruhé) rebelské provincie - severočeskou Deutschböhmen, severomoravskou Sudetenland, jihočeskou Böhmerwaldgau a na jihu Moravy Deutschsüdmähren. Ty se měly stát součástí Německého Rakouska, plán byl ale nerealistický - neměly mezinárodní podporu a neměly pořádné vojsko.

Provincie se během dvou měsíců sesypaly. Jediný organizovaný pokus o skutečný boj na severu proběhl v Mostě (tehdy Brüx). Asi sedm stovek členů lidových milic (Volkswehr) se pokusilo bojovat s místními Čechy, ale když 26. listopadu přijel vlakem od Prahy československý 8. střelecký pluk kapitána Václava Havlíčka, milice začaly ustupovat a už 27. listopadu se vzdaly.

Nová německá republika neměla zájem o válčení a další severočeská města se už o žádné bitvy nepokoušela. V některých nacionalistech však nadále přetrvával pocit křivdy.

Mezinárodní souvislosti vzniku Československa a vytyčování hranic, které nebyly vůbec jisté, popisuje kniha Československo a nová Evropa velmi podrobně. Zajímavý pohled na téma nabízí také kniha Konfliktní společenství Jana Křena.