Článek
Z jejího pozorování vzniklo několik strhujících portrétů osudů a "sestřičkovských příběhů", které psal sám život, jak se říkalo u takzvaných "bakalářských sérií". Své Sestřičky zařadila Třeštíková jako předposlední devátý díl volného cyklu Ženy na přelomu tisíciletí.
Od pubertálních pohledů na svět Ester, Markéty, Martiny, Karolíny, Ireny v čase školního "zušlechťování" tu přes úspěchy, první hořkosti a zklamání vyvstává "střihově zrychlené", neklidné proudění jejich mladého života. Třeštíková má dar, že se jí zpovídané adeptky dovedou až na výjimky zcela otevřít, proto může vzniknout jakási dívčí románová a napínavá kronika, která nekončí a "pokračuje (až za hranice filmu)" a která by mohla být doplňována až do smrti všech zúčastněných.
Její největší zajímavost spočívá v tom, jak se v konfrontaci osudů přesně vykreslují jemnosti lidských charakterů. A tak trochu v pozadí zůstává ono počáteční společenské zadání: Jak se žije a (ne)daří této tradičně ženské a v poslední době nepříliš (platově a společensky) oceňované profesi zdravotních sester.
Sestřičky, ČT (2003), 58 minut, ČT1 3.září ve 21.00, režie a scénář: Helena Třeštíková, střih: Zdeněk Patočka