Článek
Petr Novotný si úlohu ještě ztížil tím, že kromě zábavné komedie chce ve hře zkoumat i vážnější roviny života až po neprobádatelné sféry posmrtné.
Jeho hrdina, úspěšný spisovatel Josef Jankulovski měl před svou smrtí přání, aby se na tryzně v jeho bytě sešly podstatné ženy jeho života. To se také děje, a aby to bylo ještě pikantnější, právě na Štědrý den.
První polovina hry v režii Jana Kačera připomíná šamberkovskou frašku, kdy kolem rakve s nebožtíkem defiluje pestrá škála ženských typů. Nejbizarnější je servírka Zuzany Bydžovské, která ji vybavila razantní komediální nadsázkou – vlaje po jevišti v permanentním alkoholickém rauši a všeobjímajícím gestu porozumění všemu a všem.
Pokud je na scéně, nemá nikdo z dalších herců šanci. V nasazení se jí vyrovná jen Nina Divíšková jako Jankulovského matka. Škoda že jí inscenace dala příležitost jen k jedinému většímu výstupu, v němž ale připomene nejlepší komediální tradice herectví Činoherního klubu.
Největší tíhu inscenace nese Jana Janěková ml. v roli Mladé paní. Hraje ji s příjemnou věcností, kontrastující s místy násilně rozehrávanou komikou ostatních. Vlasta Peterková v roli První lásky ukazuje, že je jednou opomíjených komediálních hereček své generace.
Nadčasová pointa
Jiří Bartoška si jako slavný nebožtík hoví v rakvi a do přestávky je především vtipným glosátorem tanců, jež jeho ženy kolem jeho mrtvoly provádějí. To je umění, které ovládá. I beze slova mu stačí pozdvižení obočí nebo zamítavé gesto rukou, aby vyvolal smích diváků. Ti ale často reagují i na text, který svědčí o tom, že Novotný se poučil od autorů, jejichž hry režíroval, jak dialog vést k dobře načasované pointě.
Ve druhé části ale hra i inscenace začíná povážlivě přešlapovat na místě.
Očekávání nových dějových zvratů se nenaplní natolik, aby převážilo stoupající sentiment těšení se na narozeného „Ježíška“ i filozofování o životě. Ani herecky už inscenace po pauze moc nového nepřinese, Adéla Kačerová v roli Jankulovského bývalé manželky jen poněkud nešťastně statuje.
Přes tyto i další problémy je ale z premiérových reakcí jasné, že Kalich získal v Mojí hře divácky vděčný titul, který dobře zapadne do jeho převážně komediálního repertoáru.