Šest důvodů, proč vyrazit na Warhola do Pardubic

Návštěvníci uvidí průřez jeho tvorbou od raných barevných perokreseb až po slavné sériové malby. Jde o první výstavu Warholvých děl zapůjčených ze slovenského muzea v České republice. V Evropě žádné další takové muzeum není. To další věnované Warholovi se nachází v americkém Pittsburghu.

V Gočárově galerii budou k vidění díla, která ještě nikdy nebyla v Česku vystavena, jako je Indiánská maska nebo portfolio Hans Christian Andersen. Dalšími výraznými prvky výstavy jsou i Warholovy osobní věci. Redakce Novinek vybrala zajímavé taháky.

Tento portrét vytvořil Warhol několik týdnů po její smrti podle fotografie z filmu Niagara z roku 1953. Použil její tvář jako symbol svůdné ženské krásy a sexuální symbol americké společnosti v sérii portrétů.

Nezměněný obraz její tváře reprodukoval v nesčetných barevných variacích, formátech a počtech. Každý obraz je jasně barevný, aby odrážel její exhibicionistickou osobnost. Muzeum A. Warhola jich má ve svých sbírkách deset, do Pardubic jich přicestovalo šest.

„Je to téma, které patří k sérii Americká smrt. Cíl nebyl, aby se na jednom smála, na druhém plakala, ale multiplikovat stejný motiv, čímž se vytváří lepší příběh, lépe si ji zapamatujeme. Čím víc Marilyn, tím lépe, tím se Warhol řídil,“ řekl ředitel Muzea moderního umění Andy Warhola v Medzilaborcích Martin Cubjak.

Ačkoli Warhol nebyl velkým hokejovým fanouškem, v jednom z rozhovorů o tomto hokejistovi řekl: On je víc než hokejista, je to showman. Wayne Gretzky byl na počátku 80. let největší kanadskou celebritou a dodnes je považován za nejlepšího profesionálního hokejistu. Je jedním z mnoha slavných sportovců, které Warhol portrétoval, a podpis slavné „devětadevadesátky“ je i součástí tohoto díla.

„Warhol rád tvořil slavné lidi. Gretzky je atypická celebrita, není to Liz Taylorová ani Mick Jagger. V tom čase měl Gretzky jeden Stanley Cup. Ale Warhol měl čich na lidi, dokázal poznat, kdo bude velmi slavný. Warhol už byl významný komerční umělec a mnoho celebrit čekalo v řadě, aby mu mohlo zaplatit spoustu peněz za to, aby je portrétoval. Gretzkého udělal Warhol z vlastní iniciativy,“ řekl Cubjak.

Motiv smrti byl u Warhola hodně přítomný. Vycházel z toho, že byl Andy jako malý chlapec často nemocný. Trpěl nemocí choreou, které se také říkalo tanec svatého Víta (nervová porucha, mimovolné pohyby obličeje, rukou atd.). Ztrácel pigment. Už jako malý chlapec si vytvářel zkratky, co se stane, až zemře. Představoval si to tak, že půjde do supermarketu, ze kterého už se nevrátí.

Na výstavě jsou jednak autoportréty a také Lebky. S nimi různě experimentoval. Nasvěcoval je, hledal stíny. Do obrazu zakomponoval stín batolete. Poukazuje tím na začátek života a jeho konec.

Výstavu doprovází i věci Warholovy osobní potřeby.

Obrazy jsou výsledkem tvorby, ale osobních věcí je povětšinou jeden kus. Než sako nosil častěji radši undergroundovou koženku. Vystavené sako pochází od jeho staršího bratra Johna, který tento kus oblečení daroval medzilaboreckému muzeu. Na kapesníčku, který vykukuje z kapsy saka, lze přečíst vyšité písmeno A.

„Dodnes nevíme, jestli to je značka Andy, nebo značka Armani,“ přiznává Cubjak s tím, že u Warhola nesmíme brát úplně vážně, co řekl. Často kamufloval. Když se ho třeba ptali, odkud je, řekl, že odnikud.

K vidění je též soubor staroslověnských textů psaných v cyrilici, ze kterého zpívala písně Warholova matka Julie, když učila v řeckokatolickém kostele v Mikove, vesničce, z níž Warholovi pocházeli. I v Americe žila jednoduchým životem, často vzpomínala v americkém kostele na život na Slovensku. Modlila se se synem v rusínském jazyce. Víra a náboženská témata byly pevnou součástí jeho života.

Jak vnímá krále pop-artu ředitel Warholova muzea?

„Mám to jako Sokrates. Vím, že nic nevím. Čím víc Warhola poznávám, tím víc zjišťuji, jak málo ho znám. Musel to ale být velmi charismatický člověk. Když šel po Manhattanu, tak se lidé samovolně otáčeli a sledovali ho. I když působil velmi americky, právě genotyp Rusína a jeho charisma u něj byly velmi přítomné, tím se lišil od ostatních velkých umělců. Když se tento extravagantní introvert objevil někde na party, lidé měli pocit, že až tehdy to bylo úplné. Naopak společnost se cítila jaksi neúplná, když chyběl. Byl všude přítomný, ale všude v pozadí,“ uzavřel Cubjak.