Článek
Sen je komedií o milostném třeštění a snadné zaměnitelnosti partnerů, se silným erotickým podtextem, ale i v shakespearovských komediích všudypřítomnou hrozbou smrti. Paulovičova inscenace ho proměnila v nicneříkající taneční rejdění.
O vztazích mezi postavami se divák mnoho nedozví
Stereotypní vlnění pastelových víl, z playbacku pouštěná romantická hudba a křičící pávi plus herci recitující bez valné chuti i smyslu pro shakespearovský blankvers své texty stěží dokážou naplnit představu zábavné letní show, jíž by – při zjednodušení všech významů do hry vložených – inscenace přesto mohla být.
O vztazích mezi postavami se divák mnoho nedozví, o herecké chuti a radosti vůbec ne. Na lepší časy se zablýskne ve druhé části při kvartetu aténských milenců.
Řemeslnické scény trpí upachtěností komiky
Řemeslnické scény trpí upachtěností komiky, hledané navíc mimo text, jako by režisér i herci Shakespearovi nedůvěřovali. A unavený Oberon Oldřicha Víznera s Titanií Ivany Jirešové jsou odsouzení jen k dekorativnímu postávání na scéně. Veškerý pohyb za ně obstará ulítaný Puk Táni Pauhofové, hraný ve stylu klasických kalhotkových rolí.
Více poezie než „snový“ Sen nabízí samotná letní noc a působivé prostředí nádvoří Lichtenštejnského paláce. Pokud vám to stačí, máte možnost se o tom přesvědčit až do 6. srpna. Od 1. srpna se na Pražský hrad vrací Bouře s Kalibanem Jana Třísky.