Článek
Novou sezonu zahájí Semafor 11. září loňskou premiérou koncertu nazvaného Devatenáct tváří jazzu, v němž Jiří Suchý provází diváky historií jazzu od spirituálů a blues přes dixieland až po swing. O Devatenáct tváří jazzu je už od premiéry velký zájem, stejně jako o další semaforské tituly.
V listopadu bude mít premiéru Poslední štace, hra, kterou Jiří Suchý a Jiří Šlitr uvedli poprvé v roce 1968 a Josef Škvorecký o ní tehdy napsal, že „má spoustu dobrých trademarků Semaforu“. Proč ale další návrat k již uvedenému titulu?
„V poslední době se raději vracím k starším textům, než abych psal nové. Jednak mi to trvá čím dál tím déle, a pak v těch starých mně baví číst je s perspektivou, jak bych je pojal jinak. V minulé sezoně jsem z jazzové opery Dobře placená procházka udělal muzikál s činoherními vložkami, a ono se to docela osvědčilo, divákům se líbí,“ řekl Jiří Suchý Právu.
A proč právě Poslední štace? „O té jsme uvažovali už dříve. Připadá mi, že její téma je dnes bohužel znovu aktuální. Obraz nemocnice řízené falešným primářem, který se za každou cenu drží svého postavení, mi připomíná dnešní svět v rukou nepovolaných.“
Jiří Suchý se v Poslední štaci – podobně jako již v Dobře placené procházce – objeví v roli, kterou v původní inscenaci hrál Jiří Šlitr, a to jako Primář. „Problém byl s rolí pro Jitku Molavcovou. Je tu sice Vrchní sestra, kterou hraje Jolana Smyčková, ale pro Jitčin specifický talent tu role není. Tak jsem jí napsal na tělo postavu pobudy Emánka, který sbírá po nemocničních mejdanech vypité lahve. Je tak trochu podobný Johnu Mac Philbymu, kterého už Jitka hrála.“ K původním písničkám z Poslední štace vzniknou i nové, takže je na co se těšit.
Kromě Poslední štace uvede Semafor v příštím roce i inscenaci s pracovním názvem Diskotéka. „Bude to úsporná hra jen pro tři osoby – pro mě, Jitku a Jiřího Štědroně, která se bude věnovat historii gramofonových desek – od těch starých se 78 otáčkami až po cédéčka. Zazní v ní písničky, které máme všichni tři rádi,“ přibližuje její podobu Jiří Suchý.
V únoru uplyne sto let od narození Jiřího Šlitra (15. února 1924). Semafor se rozhodl toto výročí patřičně oslavit, a sice velkým koncertem, k němuž pozval řadu hostů. Konat se bude začátkem března v Hudebním divadle Karlín, aby se dostalo na všechny zájemce. „Měla by to být velká show,“ slibuje Jiří Suchý.
Svého návratu na jeviště se v příštím roce dočká i diváky milovaná Kytice volně podle Karla Jaromíra Erbena, a to v mírně zkrácené podobě a s novou výpravou. „Ta stávající mi přišla poněkud pochmurná, nová by měla být romantičtější,“ doufá principál Semaforu. A hrát se bude samozřejmě i řada dalších titulů.
I příští sezona se ponese v duchu návratu k principu obsaženému v názvu divadla, tj. k sedmi malým formám. Na jevišti Semaforu se tak kromě divadla objeví i poezie, film, historie písničky a recitály písničkářů, muzikál, jazz i výtvarné výstavy. Ty ovšem v poněkud netradiční divadelní formě. „Obrazy či fotografie doprovodí akcí či hudbou i sami jejich autoři, takže se budou dít věci,“ představuje si Jiří Suchý.
Může se vám hodit na Firmy.cz: Divadlo Semafor