Článek
Po srpnové okupaci vytvořil díla inspirovaná touto událostí (především Zvonici pro Jana Palacha) a kvůli tomu ztratil v období normalizace možnost veřejné prezentace. Proto se jeho práce do jisté míry proměnily, z veřejného prostoru své skulptury přesunul do soukromého.
Expozici tvoří díla ze dřeva, pískovce, mramoru či alabastru a ve všech případech je jejich základem koexistence s okolním prostorem. Tvůrce byl totiž inspirován tvorbou barokních mistrů, především sochami Matyáše Bernarda Brauna v Kuksu. Socha versus rozlehlost světa se pro něj díky tomu staly alfou a omegou.
V sevřeném galerijním prostoru je návštěvník o tento fenomén do jisté míry ochuzen. Lepší by bylo rozmístit sochy do nějakého velkého lesoparku, v interiéru omezeném bílými stěnami se vhled do nekonečných horizontů zkrátka naplno nemůže uskutečnit. Přesto je při procházení mezi nimi návštěvník konfrontován s hmotou mikrosvěta a rozprostraněností makrosvěta.
Silnou výpovědní hodnotu má dřevěná Kalvárie, kterou tvoří trojice nahrubo otesaných kmenů. Symbolizuje trio odsouzenců k smrti na kříži, protože Kalvárie bylo popravčí místo za městem, kde podle bible ukřižovali Ježíše Krista. Zároveň se v díle skrývá trojjedinost boží, symbióza otce, syna a ducha svatého.
Podobnou symboliku v sobě nese i pískovcový objekt Zastavení (kříž), jenž tvoří svislý pilíř a vodorovné břevno. Syrový, nahrubo opracovaný předmět připomíná spíše než místo Kristovy smrti keltský posvátný menhir.
V tvorbě Jiřího Seiferta se hodně mísí křesťanský a pohanský duchovní rozměr. Tvůrce však ani jeden z nich nevyzdvihuje, spíše je prezentuje ve vzájemné pospolitosti. Jako by chtěl ukázat, že jeden vyrůstá ze druhého a zase se do něj ve věčném koloběhu vrací.
Může se vám hodit na Firmy.cz: