Článek
Natočili jste novou desku Unbreakable. Co vás k tomu vedlo? Nezměnily se také Scoprion v instituci, o níž se očekává, že bude opakovat jen největší hity?
Jedna věc je jistá, když půjdete na AC/DC a oni nezahrají Highway To Hell, tak bude zklamáni. Rolling Stones musí zahrát Satisfaction a Scorpions Rock Like A Hurricane. Tak to bude po všechny zbývající dny. Pokaždé zahrajeme Wind Of Change a Still Loving You, protože je lidé milují. A kvůli reakci publika stále patří skladby mezi naše oblíbené, i když je na zkouškách nikdy nehrajeme.
Je potřeba vůbec nové desky?
Potřebujeme oživit náš koncertní repertoár. Nové písně jsme psali a aranžovali s tím, aby se dobře hráli naživo. Většinou jsme z nového alba hráli většinou jen dvě tři nové písně a zbytek repertoáru tvořily staré, jak si to přáli fanoušci, ale nyní můžeme nových zařadit pět, šest.
Zdá se že sázíte na jistotu, Unbreakable se nese v tradičním duchu a nejsou na němž žádné experimenty s elektronikou, jako na předchozím albu Eye To Eye.
Já jsem však rád, že jsme Eye To Eye natočili. Fanoušci pořád říkají - udělejte další Blackout, ale já jim pokaždé odpovídám, že Blackout jsme udělali už před dvaceti lety, takže není důvod ho dělat znovu. Chceme udělat něco jiného. Proto jsme taky natočili na konci devadesátých let Eye To Eye. Skupina byla pohromadě pětadvacet let. Připadali jsme si jako v kleci, cítili jsme se příliš omezení. Náš záběr je širší než jen opakovat rocková schémata. Pořád si myslím, že po čtvrtstoletí společné práce má kapela právo udělat něco odlišného. Když se budete celou dobu opakovat, bude to nudné.
Elektronicky laděné album však nemělo příliš dobrou odezvu.
Musím připustit, že Eye To Eye byl experiment, který nefungoval, fanoušci je nemají moc rádi, já osobně taky ne, i když v něm byla odvaha zkusit něco odlišného. Ale říkám tomu, že je to nejlepší chyba, kterou jsme kdy udělali, protože z chyb se můžeme učit, abychom příště byli lepší. Naštěstí jsme měli možnost v mezidobí udělat album Moment Of Glory s Berlínskou filharmonií a unplugged desku Acoustica, což nám poskytlo větší čas na přípravu. Dalo nám možnost vytvořit si odstup od toho, co jsme udělali dříve, aby nové písně působily jako ty, co obvykle děláme, a současně byly svěží.
Společné album Berlínskou filharmonií se přidalo k řadě podobných nahrávek z posledních let. Čím vás projekt zaujal a jak se vám s orchestrem spolupracovalo?
Spojení není otázkou posledních několika let. A těžko zjišťovat, kdo byl první, možná na konci šedesátých let Moody Blues. Po nich přišli Deep Purple. My jsem ale byli rozhodně první, kdo nahrával s Berlínskou filharmonií, ta do té doby neudělala žádný projekt v duchu crossoveru.
Hodně jsem se při spolupráci naučili, protože je to jeden z nejlepších orchestrů na světě, což mohu říct s plnou zodpovědností. Na turné jsme hráli s nějakými čtyřiceti orchestry z různých zemí, s ruskými, portugalskými i americkými a Berlínská filharmonie byla nejlepší. Vynikající byla zejména při koncertním hraní, na záznamu se nemuselo nic předělávat, přestože zachycuje naše první společné vystoupení.
Velmi důležité bylo, že jsme se snažili, aby šlo o skutečné propojení kapely s orchestrem. Zatímco u Metalliky nebo Deep Purple vytváří orchestr jen doprovod, my jsme ve skladbách udělali změny. Někdy hraje orchestr i kapela stejný motiv, jindy ale si vyměňuje s kapelou roli, hraje původní motiv Scorpions, zatímco já převzal některé linky houslí z orchestrálního aranžmá.