Článek
Byl Jiří Schelinger rockovým nebo popovým zpěvákem? Toť věčná otázka, kolem které se točí odborné i hospodské debaty. Jisté je, že jeho pěvecký projev byl naprosto unikátní, i z průměrné písničky udělal zajímavou.
Schelingerovi se nedá upřít řada zásluh. V problematické době 70. let popularizoval hard rock a ty nejzatuchlejší cenzory provokoval i účesem, který byl vždy o trochu delší, než by se tesilovým panákům z československé televize líbilo.
Byl to on, kdo v podstatě definoval českou rockovou baladu (Jsem prý blázen jen, Tréma, Bílý sníh létá, Co je to mezi námi) a všechny táborákové zpěvníky obohatil o zlidovělý Holubí dům.
Některé jeho skladby, zastoupené i na novém 2CD, mohou dnešní mladé lidi překvapit svým vyloženě nekomerčním zvukem (Divné tušení, Mám rád lidi, Kartágo, Lupič Willy a další). Když člověk poslouchá Kartágo, má chvíli pocit, že si možná spletl CD a hraje si první desku Black Sabbath (jen ten zpěv je barvitější než u Osbourna).
A stejně jako zmíněný "Ozzy" i Schelinger natočil pár písniček, které jsou - proč to nepřiznat - z dnešního hlediska pasé. Myslím, že mu to můžeme odpustit a raději se zaposlouchat do pozoruhodných a nadčasových skladeb, jako je např. Bral jsem to vážně, perfektní folk-rocková balada s houslemi a akustickou kytarou. Při jejím poslechu se znovu vrací otázka: byl rockovým nebo popovým zpěvákem? Ono je to asi jedno, stačí, že byl dobrým zpěvákem.
Jiří Schelinger: Jsem prý blázen jen, Supraphon 2006