Scenárista Petr Jarchovský: Bourák je příběh ze života zastydlého puberťáka

Na začátku byla reálná rozvodová situace manželského páru, který zbohatl v reklamním byznysu a jehož rodinná firma následně zkrachovala. Zaujala mě bizarní situace, ve které byl manžel donucen se odstěhovat z rodinné vily do garáže na vlastním pozemku a vlastní dospívající dcera mu tam tajně přinášela jídlo a prala mu oblečení…

Pokusil jsem se tuto situaci rozpracovat do vztahové komedie, ale nedařilo se mi ji uchopit, a tak jsem ji odložil do šuplete. Po nějakém čase jsem se sešel se svou kamarádkou scenáristkou Evitou Naušovou, a ta mi vyprávěla o své známé z rodného severočeského města Varnsdorfu, matce dospělé dcery, která po mnohých partnerských selháních svého manžela nakonec vykázala z domu. A on, protože byl profesí automechanik, přesídlil do garáže, kde měl autoopravnu. Tím mě Evita nasměrovala: Okamžitě se mi ty situace propojily a já najednou věděl, jak s tématem naložit!

Ne, najednou mi totiž začalo jít o lidi, kteří se, každý po svém, snaží přežít v pohraničí, takříkajíc na konci světa. A aby dokázali přežívat, musí si vytvořit vlastní svět, založený na snu, na falešné iluzi, na své zastydlé pubertě. V takové zvláštní dětinské iluzi přežívá i Láďa / Bourák, odsunutý záletník a potrestaný nezodpovědný otec, romanticky založený automechanik, který je manželkou a dcerou přinucen přespávat v garáži ve vlastním voze.

Napadlo mě, že by bylo pěkné, aby měl tento hříšník, duší věčný chlapec, který má problémy se zvládáním odpovědnosti, nějaký dávný klukovský sen, který vyplývá z jeho profese. Mohl by být třeba vášnivým milovníkem automobilových veteránů! A které automobily lépe ilustrují mužskou touhu po sebepotvrzení, než americké koráby silnic z konce padesátých let?

A od komunity milovníků amerických bouráků, ve kterých se po stříbrném plátně projížděly ikony americké popkultury své doby, už byl jen krůček k existující komunitě fanoušků hudebního stylu rockabilly. Hlavní postava si zkrátka sama řekla o svůj americký sen.

Dlouho jsem nezažil podobnou hravost při psaní jednotlivých scén inspirovaných milovanými filmovými žánry, jakými jsou černá komedie, hudební film, western a gangsterka, a srdeční muzikou.

Bylo mi líto, že se po Občanském průkazu naše tvůrčí cesty na nějaký čas rozešly, a tajně jsem doufal, že se zase někdy spojí. Jsem šťastný, že Ondru Bourákův svět oslovil a režie se ujal. Dokáže se obklopit společenstvím věci oddaných spolutvůrců, které naladí na svou vlnu a vytvoří kolem sebe dělnou a inspirativní atmosféru, v níž se dějí zázraky a sny se stávají realitou.

Od prvního okamžiku, kdy se postava začala rýsovat, jsem nepochyboval o Ivanovi jako jeho ideálním hereckém představiteli. Věřil jsem, že bude pro Ondru i Ivana lákavou příležitostí bratrská spolupráce na látce, která je nesena humorem, ironií, příležitostí si společně hrát.

Na Kristýnu Bokovou jsem si při psaní myslel, ale na jinou roli! Z naší dávné první spolupráce na filmu Horem pádem jsem si pamatoval, že dobře tancovala, což jsme taky ve filmu využili. Představoval jsem si ji stylizovanou jako Bourákovu rockabilly milenku Bublinu, která bude trochu jako z dobové reklamy na Coca-Colu a zároveň bude schopna zatančit divoký rokenrol, který role předpokládala. Ondřej mě ale překvapil tím, že jí dal roli Bourákovy zhrzené ženy Markéty! A byla to zajímavá a dobrá volba.

Jeho postava dokáže být jak strašidelná, tak odzbrojující, komická a v určité důležité chvíli i dojemná. Vedle sázky na osvědčené herce Ondřej obsadil debutantku Veroniku Markovou, která velmi autenticky vytvořila hlavní ženskou roli Bourákovy dcery Kamily. Ta je, myslím, Ondřejovou divokou kartou.

Původně to měly být originální americké pecky. Upřímně řečeno jsem si nedovedl představit, že by někdo dokázal složit dokonalé rockabilly skladby, které by zastoupily původní ikonické kousky. Tenhle názor sdílel i Ondřej a já věděl, že dokáže i jako producent podřídit autenticitě hudební složky filmu hodně.

Jenže tvorba hudební složky se nečekaně zkomplikovala a my jsme zkusili na poslední chvíli oslovit Romana Holého, skladatele, kapelníka a vůdčí osobnost Monkey Business a JAR, zda by nám dokázal ze svízelné situace pomoci. A byli jsme u vytržení, s jakou bravurou nás během několika málo dní zahrnul nápaditými, vtipnými a odvázanými písničkami, na první poslech jednoduchými a nadupanými dřevní energií, zároveň skrytě poučenými a muzikantsky hravými.

Věřím, že film je našlápnutou černou komedií nesenou na vlně nesmrtelné a věčně svěží muziky, tak jako se vrací k písničkám té doby. Měla by to zkrátka být pořádná jízda růžovým cadillacem po našem truchlivě magickém pohraničí!