Hlavní obsah

Sbírka povídek Jiřího Hájíčka Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku

Právo, Lucie Zelinková

Souborem povídek Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku, které Jiří Hájíček (47) tvořil na ploše čtrnácti let, se velmi nenápadně přibližuje k hrabalovské poetice, pevně ukotvené v české literatuře.

Foto: ČTK

Jiří Hájíček už získal i cenu Magnesia Litera.

Článek

Regionální tendence, venkov, bodré postavy pábitelů chrlících moudra nad půllitrem v hospodě i nesoudící pozorovatel přijíždějící na venkov z Prahy. Takový je nový Hájíček. Sbírkou textů se autor, který získal v roce 2013 Magnesii Literu za knihu roku, zajistil přední pozici současného českého autora povídek.

Na lince táhnoucí se napříč dějinami naší země Hájíček jemně vykresluje zásadní momenty a náladu ve společnosti. K tomu používá pro sebe charakteristické prostředí vesnice v oblasti Českých Budějovic.

S tou se u něho nesetkáváme poprvé, vytržení z hluboko zarostlých vesnických kořenů a násilné přesazení původních obyvatel na betonové českobudějovické sídliště bylo motivem knihy Rybí krev, za kterou obdržel Magnesii Literu.

Město jako nepřítel, to je motiv, se kterým si lehounce pohrává i v případě nové knihy. Vyprávěcí subjekt, dá se opodstatněně uvažovat nad tím, že je jím sám autor, vystupuje ve většině povídek jako pozorovatel. Sedí s postavami v hospodě u piva, bere malého chlapce do přírody, vyrazí na vesnickou tancovačku. Potkává místní postavy odpovídající charakteristice pábitele a řeší s nimi zásadní otázky – politické dění, život, vztahy. Užívá k tomu slovníku příslušné sociální vrstvy a zachází s ním tak, aby smysl z jejich vět nevyklouzl.

Hrabalovská povídková tvorba

A právě kombinace určitého vesnického prostředí, ke kterému má Hájíček nepopiratelně vztah, což dokazuje po celou dobu své prozaické tvorby, společně s užitím pábitelských postav jsou indikátorem, který tak nápadně připomíná povídkovou tvorbu Bohumila Hrabala.

I on vyprávěl o charakterech vysedávajících u piva v hospodě, plodících moudra, aniž by je soudil. A coby utvrzení probleskne jako drobná perlička při jedné hospodské sešlosti zmínka o strýci Francinovi.

Mezi povídkami vyniká text Noc s manekýnkou, kde vypravěč vystupuje ze své spíše pasivní role pozorovatele a stává se nebývale aktivním.

Nezvykle mluví o sobě, o své minulosti, představuje se pohledem vlastních očí. I přesto je samotářský, sklíčený, negativní. Nechybí mu však výrazný aspekt každého textu – totiž poloha vypravěče, který má nakročeno k aktivitě, chce udělat „něco“, aby byl pozorované a toužené ženě blíže, aby se jí přiblížil, vyjevil jí svou náklonnost.

Závoj marnosti

Stejně jako i v ostatních textech však zůstává pasivní. Sám sebe tak vypravěč po celou knihu představuje v lehkém závoji marnosti, jakési „looserovitosti“, vlastním selhání a nespokojenosti se sebou samým.

Některé texty zůstávají od prvního slova až po to poslední tajemné. Například povídka Někdy tě hledám neprozradí, kým vypravěč je. Nedozvíme se, v jakém vztahu je s chlapcem, se kterým pořádá výpravu, a můžeme jen tušit, jaké minulostní pozadí se za příběhem, který je nám vyjeven jako pouhý fragment, skrývá.

V případě této povídky je zajímavá konotace právě se zmíněným dílem Rybí krev. Objevuje se v ní totiž leitmotiv přírody zničené městem. Hrdina vyráží na ryby ke znečištěnému rybníku obehnanému betonovými monstry a podaří se mu ulovit mrtvou rybu se znetvořeným okem. Jasně v tom prosvítá Hájíčkova kritika průmyslového rozvoje na úkor panenské přírody.

Hájíček si těmito texty upevnil pozici na špičce současné české literatury a dokázal, že svůj styl a témata našel už zkraje prozaické tvorby.

Celkové hodnocení: 90 %

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz:

Jiří Hájíček: Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku

Host, 364 stran, 329 Kč 

Související témata:

Výběr článků

Načítám