Sběratel umění si splnil sen. Bydlí ve výjimečné vile ve stylu viktoriánské Anglie

Pozoruhodný dům stojí v kopci nad Vltavou. Od ostatní zástavby ulice jej odděluje krásná, promyšlená zahrada. Původně měl ovšem stát jinde, lépe řečeno na jiné parcele.

„Když jsem se z Anglie vrátil, s fotkami tamních vil, chtěl jsem tu svou postavit tam, kde jsem měl tehdy pozemek. Na úřadech vše neprošlo,“ ohlíží se Čeleda, kterého živí podnikání v umění a realitách.

Proces budování to podle něj zbrzdilo na dlouhé roky, ovšem, jak se říká, vše zlé je pro něco dobré. „Teď mám dům v blízkosti Janákovy (styl rondokubismus - pozn. red.) a Fričovy vily (funkcionalismus - pozn. red.), nedaleko stojí další cenné stavby ze začátku 20. století,“ popisuje.

Poté, co se vyjasnilo, kde bude jeho vila stát, přistoupil k jejímu návrhu. Sestavoval ho společně s architektem dva roky. Usiloval totiž o dodržení všech možných detailů, kterými se viktoriánský styl vyznačuje.

O tom, že se mu to podařilo, svědčí fakt, že dům se záhy po dostavění ocitl v hledáčku zvídavých turistů. Asi není divu, protože v Česku je skutečným unikátem.

„Kromě pražské porodnice U Apolináře nikdo nic v takové míře nedělal,“ líčí pyšně majitel stavby.

Konstatuje také to, že jeho vila je dotažená do detailů „ve stylu Anglie“ hlavně zvenčí. Nechybí na ní tak krásné obložení v podobě cihliček, vikýře, okenice, svody…

Uvnitř vily je ovšem znát jiná inspirace.

„Podle historických fotek, které jsem si předem sehnal, jsem věděl, že vybavení místností bylo ve viktoriánské době dost tmavé. To jsem doma nechtěl. Měl jsem totiž s podobnou ponurostí zkušenosti z předešlého bydlení, z Letné. Takže když jsem byl kdysi v Bruselu, objevil jsem jejich styl inspirovaný Francií: vzdušnost, světlé barvy. Dovednost, jak využívali slunce, tak aby procházelo celý den domem, mě zaujala,“ popisuje a pokračuje:

„Hodně používali tlumených barev, květinových detailů, krásné byly i zahrady kolem staveb. V interiéru jsem se tedy inspiroval zčásti i mimo Anglii.“

Vilu začal stavět v roce 2009. Hodně se ptal památkářů, hodně studoval, což ostatně dělává dodnes. Interiéry totiž ještě dolaďuje, dodělává, a to podle toho, jak zdatné řemeslníky sežene. S tím souvisí i jeho přesvědčení, že by dům v této podobě dnes dohromady nedal. Jak vysvětluje, specializovaná řemesla mizí s tím, jak odcházejí staří mistři.

Náklady na podobnou viktoriánskou vilu pak označí za „běžné“: „Stála možná míň než dnes tolik prosazovaná kostka,“ konstatuje s tím, že moderní styl architektury mu vůbec nesedí.

„Roky se plošně razí čisté linie. Beton, sklo. Jenže… Za vaše peníze si touhle vizí architekt staví ego, ovšem bydlet v tom domě budete vy, a ono se to moc nedá,“ nepochybuje. Podle něj lidé, kteří mají na projekty peníze, často zapomínají na fakt, že v nich budou chtít normálně žít a odpočívat.

Čeleda se tedy na podobné architekty vůbec nespoléhal. S tím svým vedl nekonečné hovory, jež vycházely z jeho důkladných studií. Jednoduše řečeno ještě předtím, než se koplo do země, věděl přesně, co chce.

„Řešil jsem třeba tloušťku lišt v oknech, jaká skla do nich vložit, tapety, římsy, fabiony, světla, ale i svody ze střech v podobě labutích krků…,“ vyjmenovává namátkou.

Ostatně k podobnému, v něčem staromilskému pohledu na svět, jak vysvětluje, byl vlastně vychován.

„Na rodinnou chatu, kde jsem trávíval dětství, se přestěhovalo vybavení jedné prvorepublikové vily, dědictví. Ty předměty nebylo kam dát, tak skončily u nás, v Kunraticích,“ vzpomíná.

A když se pak jako už dospělý dal na policejní dráhu, doputoval přes různá oddělení, včetně dvou let na vraždách, jaksi přirozeně až k umění, respektive k jeho krádežím. Znalosti o něm si doplňoval v terénu, roky měl na starosti hlídání překupníků, bazarů i podvodníků, kteří prodávali falzifikáty. Od policie odešel v momentě, kdy už v práci u ní neviděl smysl.

„Od té doby podnikám. A i předtím jsem měl štěstí. Ceny uměleckých předmětů byly po sametové revoluci velmi nízké. Do horentních výšek naskákaly koncem 90. let,“ pokračuje s tím, že by nyní rád otevřel v Česku diskusi o architektuře.

„Čím více lidí se vrátí ke starému, osvědčenému stylu stavění, tím víc přibude řemesel, řemeslníků. Bude po nich poptávka. A jsem přesvědčený, že i architekti budou muset více naslouchat zákazníkům. Do měst, obcí se tak vrátí skutečně hodnotné stavby,“ tvrdí.

Zmíní rovněž to, že ho vedle staveb jinak oslovila viktoriánská kultura jako celek a rád se podívá na dobové seriály.

„Pustím si Panství Downton, radši mám ale seriály detektivní, třeba Sherlocka Holmese, Hercula Poirota. Kostýmy, jejich výprava jsou nepřekonatelné,“ uzavírá.