Článek
Zaznamenal jste, že lidé v současné nejisté době investují více do umění?
Investice zůstávají podobné jako loni. Ovšem během online aukcí, které jsme začali pořádat během první vlny, se objevili noví kupci, kteří vyhledávali levnější zboží, u něhož se začíná i na pěti stech korunách.
Pozoruji, že se zvýšil zájem o umělecké řemeslo, starožitnosti nebo nábytek, které se v minulých letech tolik neprodávaly. Řekl bych, že se lidé upínají k věcem, které je potěší. Je to tím, že tráví většinu času ve svých domovech, tak se snaží obklopovat hezkými předměty.
Kdo jsou noví investoři?
Byť do naší galerie spojené s aukčním domem chodí převážně srdcoví sběratelé, v poslední době nakupují i lidé ze střední třídy. Nejde jim většinou o investici na zhodnocení, ale do sebe samého.
Jakým způsobem funguje online aukce umění?
Nejprve připravíme kolekci, v minulé aukci bylo zhruba tři sta položek. Díla nafotíme, popíšeme a vložíme na webové stránky, vytvoříme tedy elektronický katalog. Zájemci se u nás mohou zaregistrovat, a poté se připojit k samotné aukci, která probíhá přibližně dva týdny. Během této doby mohou přihazovat.
Prosincová aukce, pokud nebude moci být naživo, bude trochu odlišná. Uskuteční se prostřednictvím videohovoru. Dražitelé budou přihazovat online nebo telefonicky, případně písemně.
Navzdory protiepidemickým opatřením nadále chystáme předaukční výstavu. Doufáme, že lidé budou mít při regulaci návštěvnosti možnost přijít se podívat a zjistit, jak daná věc vypadá takříkajíc naživo.
Podle vašich slov letos kupující více sahají po harmonickém a povznášejícím umění. Když hledáte klid v duši, které dílo si jdete prohlédnout?
Ptáte se sběratele, takže na takovou otázku je složitá odpověď. Mou největší sbírkou je momentálně dílo českého sochaře Jaroslava Horejce, mám ho všude kolem sebe. Na chalupě mám kolekci lidové keramiky a umění podmaleb na skle.
Samozřejmě každý takovou možnost nemá, a naopak směřuje do galerií. Mrzí mě, že jsou teď zavřené, myslím si, že by se dal nastavit omezený režim. Expozice si sice můžete prohlédnout virtuálně nebo si otevřít knížku, ale to není ono.
Kromě věhlasných výtvarníků dražíte i méně známé autory, jimž také věnujete výstavy. Loni jste představili malíře Jaroslava Verise. Máte naplánované další přehlídky, jakmile to situace dovolí?
Letos jsem zamýšlel uspořádat výstavu historických rámů od renesanční éry po současnost, a to nejen obrazových, ale třeba i ze zrcadel. Rád bych je veřejnosti ukázal coby příklad dokonalého řemesla. Považuji je za důležitou součást obrazu, kterým ho můžete povýšit, nebo samozřejmě i výrazně poškodit.
Z pozapomenutých autorů první republiky vlastním například kolekci Františka Trelly, jenž experimentoval s technikou malby na zlaceném podkladu. Sbírky nejsou rozsáhlé, od každého mám zhruba pět až deset děl. Plánuji je všechny prezentovat v kolektivní přehlídce.
Kde na takové výtvarníky narážíte?
Jde o náhodu, přicházejí ke mně z vyšší moci. Tato díla mi přinášejí lidé, kteří je mají doma a rozhodnou se je prodat. Obdobně jsem přišel k dílu sochaře Milana Beránka, který navštívil výstavu Jaroslava Horejce.
Celou svou tvorbu uchovával ve svém panelákovém bytě. Kvůli vysokému věku byl nucen odstěhovat se do pečovatelského domu a řekl si, že se jeho dílo buď nějakým způsobem zachrání, nebo vyhodí. Rozhodl jsem se tuto pozoruhodnou kolekci odkoupit a před třemi lety jsem panu Beránkovi zorganizoval výstavu, které se ještě dožil.