Článek
Výtvarně čerpá jak z děl klasických mistrů typu Hieronyma Bosche, tak i z moderních tvůrců, jako byl třeba švýcarský vizionář Hans Rudolf Giger, stvořitel Vetřelce a stylu nazvaného biomechanický surrealismus. Navíc v jeho dílech objevíme i náznaky vertikální gotické ladnosti. Všechny tyto vlivy jsou zahuštěny zvláštní zlověstnou temnotou, ale také latentní nadějí, že někde na konci tunelu je přece jen malé světélko.
Takové je například dílo Splynutí. V prvním plánu dominuje téma dvojice fragmentů těl, oddávajících se milostnému aktu. Na horizontu se zjevují měsíc v úplňku a narudlá obloha. I když celková kompozice působí dosti depresivně, přesto v ní je ona výše vzpomínaná naděje, zakletá ve vzniku nového života.
Zatímco Převozník už poukazuje na jeho konec. V tomto případě vyjádřený antickým převozníkem Cháronem, jenž, jak známo, převáží zemřelé do podsvětí přes řeku Styx. V mýtech býval zobrazován jako hubený stařec stojící na vratké loďce. Malíř na svém díle celé téma poněkud posouvá. Loďka a převozník splývají v jedno, a v jejím středu se pasažérovi zjevuje jakýsi anděl smrti, zvoucí jej do záhrobí. Dojem ještě umocňuje temně modrá voda, po jejímž povrchu celé monstrum pluje.
Obraz Dotek zase představuje motiv sebedestruktivní lásky dvou lidí. Sopka, vrhající ze svých útrob žhavé magma, má na vrcholu propletená nahá těla. Důležité jsou jejich vyhublé paže s dlouhými prsty, připomínajícími pařáty. Ty rozervávají korpus a umožňují rudé lávě tryskat ven až k nekonečnému nebi.
Sant Franiel nás prostřednictvím těchto obrazů zve do svých potemnělých světů. Jeho fantazie otevírá další a další třinácté komnaty, ale na druhou stranu nikde není napsáno, že se postapokalyptické budoucnosti nemůžeme dočkat a prožít si ji doslova na vlastní kůži.
Může se vám hodit na Firmy.cz: