Článek
Napsaný i natočený je s velkou mírou empatie a bez okolků, syrově, míří přímo k podstatě mrazivého příběhu dvou blízkých kamarádek, ale nadsázka, s níž vykresluje sociální propast mezi oběma dívkami i vztahy v rodinách, ho zbytečně stahuje do sféry, kde vládnou stereotypy.
Obě představitelky dětských rolí to naštěstí vyváží bezprostředností i pozoruhodnou mírou pochopení svých postav, které se potýkají s psychickým onemocněním.
Ještě dětská a oplácaná Maruška (Noemi Purnochová) čelí každodenním výlevům unavené, nespokojené a labilní mámy, která si z ní dělá zpovědníka a přitom je tak pohlcená sama sebou, že si ani nevšimne, jak tím dceru ničí. Táta-popelář jí sice rozumí víc, jenže chodí na noční: když jeho Puclík vstává, on jde spát. Dívka přezdívaná ve škole Boule touží zhubnout, ale hladovění ji vždycky doběhne: přejí se a pak zvrací.
Chladná maminka
Štíhlá a bohatá Simona (Marie Luisa Purkrábková) sice vypadá jako modelka, ale je na tom vlastně o něco hůř: doma nemá nikoho, kdo by pro ni měl trochu pochopení. Táta „není“ a ctižádostivá a sladce chladná maminka naslouchat neumí a vlastně ani nechce: sama totiž ví, co je pro dceru nejlepší.
Přátelství těchto dvou na první pohled nesourodých bytostí je poznamenané citovou závislostí. Zatímco jedna vzhlíží a hledá pomoc, druhá „ví, dohlíží a pečuje“. Společné spiklenecké pojídání ledasčeho „na hubnutí“ a komické poskakování v igelitu rychle směřuje k naprostému odmítání jídla a polykání menstruačních tamponů, které mají umlčet hladové břicho. Zatímco v impulsivní Marii se ozve pud sebezáchovy, křehkou Simonu její odhodlání udržet si kontrolu nad svým tělem připraví o život.
Autentičnost příběhu bohužel ruší závěrečný dramatický zvrat, který se přijímá jen těžko. Zvyknout si ohlušovat duševní bolest horou jídla je totiž jedna věc, a vzít si drogu jiná, i když jde o smutek ze ztráty nejlepší kamarádky, „sestřičky“. K tomu, aby si dítě jako Puclík došlo pro „něco silnýho“, by asi těžko stačil fakt, že denně vídá feťáky v parku před domem.