Sám si vyrábím barvy z odvaru kůry a maluji prchavou atmosféru džungle, říká umělec Otto Placht

V sálech Obecního domu v Praze, kde rozsáhlá výstava probíhá, jsme si povídali o jeho tvorbě, pomíjivé kráse pralesa, rituálech domorodců i mizící kultuře jedinečného ekosystému naší Země.

Jsem Pražák narozený ve Starém Městě a tohle byl můj dětský rajon. Secese, symbolismus, extatické baroko i rudolfinský manýrismus jsou historické styly, které jsem do sebe nasál.

Mám je v sobě, ve svých kořenech a moje podvědomí je v tvorbě vyplavilo. Jen s přesahem do nádherného magického světa, který je v Amazonii velmi intenzivní. Prales je florální, animovaný spirituálnem, které je spontánní a přirozené.

Když jsem pověsil plátna a v klidu se procházel po Obecním domě, říkal jsem si, že se do těchto míst báječně hodí.

Amazonie mizí, v tom je prchavá, pomíjivá. Jako malíř jsem ucítil osudové poslání zachytit ji v její jedinečnosti a kráse. Sílu jejího ducha, kterou jsem tam vstřebal.

Džungle se neustále mění a já život v ní přenáším skrze způsob vlastního výtvarného cítění. A věčnost? To je stav bezčasí…

Mám barokní cítění, mám rád i jistou monumentálnost. Obrovský formát mi vyhovuje a velkolepost deštného pralesa ho přímo vyžaduje. Samozřejmě i na malých obrázcích se dá vyprávět nádherná pohádková legenda. Ale velká plátna neopakovatelnou atmosféru a dynamiku deštného pralesa jedinečně zpřítomní.

Základem barviva je kůra stromu Caoba, která projde krátkým varem. Z ní se získává oranžovohnědé barvivo zvané Pucuti, které je přítomno na všech těchto obrazech. Obsahuje pryskyřici, jež se v látce fixuje, impregnuje a díky tomu nevybledne.

Používal jsem i černou kukuřici, řepu, kurkumu, zelený mathé čaj, ibišek a jiné „ingredience přírody“. Maluji barvami, které voní jako čaj, ovoce, příroda. To je při práci krásný stav. Tím, jak vůně nadechuji, vede mě to k zobrazování džungle.

Přírodní barviva z pralesních rostlin mají na plátnech nádherně svítící barvy: růžovou, fialovou, modrou a sytě žlutou. Díky oxidaci na vzduchu se ale barevně proměňují a obraz dostává jinou dynamiku.

Jak kdy. Někdy mě to překvapí, jindy se těším. Přiznám se, že občas mě to přivádí i do zoufalství. Když v původních svítících tónech vyjde zamýšlený výraz atmosféry a za týden je jiný… To znamená, že zešedne a přestane dýchat okamžikem, tak mě to mrzí. Ale musím se s tím umět vyrovnat.

Je to scénická instalace, ve které se má střetnout moje vidění světa a čistý obtisk džungle. Jsou meditativní, nerozmýšlím řád výjevu. Spíše ho nechávám vyrůst. Obrazy v této části výstavy jsem maloval na podzim minulého roku, kdy kolem mého ateliéru Cashibona v povodí řeky Ucayali prošel požár.

Maloval jsem zkázu, uhořelé pahýly trčící z bahna. Pak přišla povodeň a stromy začaly padat, protože neměly pevný základ. Uhnily, celé noci jsem slyšel padat stromy…

Všechna velká plátna, která v sále vidíte, prošla celým cyklem onoho vedra, větru, sucha, prachu a dešťů. Jsou tím vším dokonale ošlehaná. Nakonec mě napadlo obtisknout na plátno džungli v poměru jedna ku jedné. Vyobrazení má silnou zemitou barevnost.

Maloval jsem je pestrými syntetickými barvami. Jedná se o sérii obrazů léčivých stromů, jejichž duchové jsou „používáni“ na šamanské techniky. Zobrazení je záměrně realističtější, narativní a pohádkově mytologické.

Strom Ayahuma, který je mému srdci nejbližší. Sám ho v Peru sázím a roste mi všude. Má intenzivně červené květy. Jsou opravdu překrásné, dužnaté. Vykvetou a hned spadnou. I v nich je symbolika prchavosti.

Po odkvětu rostlina vytvoří těžké plody, silně a krásně páchnoucí. Používají se k očišťování domů i jako mýdlo k očistě těla. Je to ale žárlivá rostlina. Všechny silné a přenádherné rostliny žárlí. Mají v sobě i jedy.

Těžko říct. Myslím, že zdejším lidem připadá moje tvorba jako bájný svět nebo pohádka. Oslovuje magií a tajemnem. V Peru považují domorodí indiáni zobrazenou džungli za přirozené prostředí, vyrůstali v ní. Ale říkají mi: „Ty opravdu vidíš všechno, co tam je…“

Ano, mentálně je to jiné. Racionalita je upozaděná, vědomí funguje smyslově a v hlubších vrstvách. Obecně známý je rituál s ayahuascou (liánovitá rostlina, z níž se připravuje psychotropní nápoj. - pozn. red.), který vede zkušený šaman.

Rostlina má univerzální a kosmickou energii. Sílu a schopnost rentgenování lidského organismu. Při rituálu můžete vnímat všechno možné. Třeba i úplné očištění těla a vnímání prány, kdy člověk putuje jako duch a hmotné věci se s ním nepojí…

Rostlina ayahuasca je léčiteli používána jako diagnostický prostředek. Samozřejmě může být i zneužitelná.

Bylo to euforicky příjemné a chvílemi to bylo strašně těžké. V rituálech je potřeba se obracet na pozitivno a lásku, protože ta je krásná. Sice extrémně hystericky přehnaná, ale krásná. Když se to otočí, může to být naopak hystericky strašlivý, nepřežitelný zážitek.

Moderní civilizace je schopna zničit všechno: přírodu i kulturní bohatství. Lidé chtějí jiný svět a hlavně změnu. V jejich mysli to znamená prales vykácet a zpeněžit. Džungle je suchá, města vyprahlá, devastaci je potřeba zastavit. Snažíme se s přáteli o záchranu pralesa, jedinečných hodnot. Mnozí domorodci už také cítí, že je zle, že se ve městech upečou. V létě je tam k nevydržení. Představte si čoud a prach uprostřed pralesa.

Pro umělce je duch tohoto místa inspirací k malování obrazů. Strom v džungli nechci vidět uměle skácený. Správné je, když sám přirozeně shnije, spadne a znovu začne obrůstat zelení.

Indiáni umějí vidět v noci a pro ostatní být dokonale neviditelní. To jsou pohádky, které jsou v pralese skutečně pravda. Samozřejmě mimo džungli to nefunguje. Umějí se dokonale pohybovat jen ve svém prostoru, kde je jiná psychika. Umějí zmizet jako kouzelníci na jevišti.