Země, ve které jsem se narodila. Sloupek Saši Uhlové

Bylo potřeba ujistit Čechy, že rozdělení je v jejich nejlepším zájmu, protože ještě krátkou dobu předtím si většina z nich rozchod se Slováky nepřála. Média tedy lidem vysvětlovala, že když volby dopadly v obou republikách diametrálně odlišně, tak to jinak nejde, a že je to vlastně dobře, protože bychom na chudé a obecně méně schopné a rozvinuté Slováky dopláceli.

Nacionalistický diskurz jak vyšitý – ovšem na české straně zcela nereflektovaný.

Češi také pod mediální masírkou předpokládali, že to se Slovenskem půjde po rozdělení okamžitě s kopce a my si naopak ekonomicky hodně polepšíme. Vyhrála jsem později nejednu sázku, když jsem tvrdila, že Slováci budou mít euro dříve než Češi. Tomu nechtěl nikdo ani hodně let po rozdělení věřit.

Mezi oběma zeměmi federace skutečně existovaly v době před rozdělením rozdíly. Kromě toho, že byla Česká republika více industrializovaná, tak se v ní odehrávala finální výroba, zatímco Slovensko bylo více orientováno na prvovýrobu. Byl mezi nimi tedy podobný vztah, jako je dnes mezi zeměmi východní a západní Evropy. Slovensko na tom bylo hůře jak se životní úrovní, tak s rozvojem infrastruktury. Obavy Slováků, že by pro ně nebylo dobré setrvávat v takto nerovném postavení, se mi dnes jeví jako opodstatněné.

Slovo rozdělení mě dlouho trápilo; s realitou jsem se srovnala, až když zmizely hranice díky Evropské unii a Schengenu. Roky poté mě však to slovo v rámci pojmu rozdělená společnost začalo pronásledovat znova.

Když dnes vidím, jak strašně je daleko nejen z Prahy do Ostravy, ale i z dobře zajištěných domácností do těch, které se potýkají s chudobou, existenčním stresem a ve kterých si lámou hlavu, jak zaplatí nájem, zálohy na energie a jídlo, ztrácím naději.

Žijeme ve společnosti informačně propojené jako nikdy předtím. Vlastně i díky tomu, že máme „československý“ internet, mě to odloučení už tolik nebolí. A přesto se dnes a denně potýkám s tím, že lidé nechtějí vidět ani to, co se děje u nich v obci, a popírají, že se lidem vede špatně a že opravdu nejde jen o to, že by se málo snažili. Jak bychom v takové situaci asi z Prahy centristicky řešili situaci lidí někde na Spiši?

Tak teď jen doufat, že se nám pro samé rozdělení a nepochopení nerovností nerozpadne i ta Evropská unie.