Článek
Pořád si ještě zametám druhou profesní kolej filmového novináře, díky čemuž mám párkrát za rok možnost ocitnout se na několik málo hodin v centru hollywoodského dění. Uprostřed všeho lesku. A tady jsem narazil na rebela. Aspoň tak o něm globální média bez přestání píší a jeho kolegové a kolegyně stále dokola mluví. Narazil jsem na Nicolase Cage.
Měl jsem s ním možnost krátce hovořit a dlouze ho pozorovat jeden večer na banketu, druhý den se pak obojí opakovalo na tiskové konferenci. V hlavě jsem si na základě této skromné zkušenosti sestavil návod, jak se takovým hollywoodským rebelem stát.
Naprosto nezbytné a vlastně jediné podstatné je tvářit se pořád hrozně naštvaně. Pak už můžete úplně cokoli, nic vaše rebelství neohrozí. Klidně před novináře a jejich fotoaparáty přiveďte manželku i malého synka, jen se u pózování tvařte, ano, hrozně naštvaně.
Na tiskové konferenci taky mluvte hodně o svém rodinném zázemí, stejně by si tyhle podrobnosti zjistili proradní novináři sami, avšak je důležité alespoň na jednu otázku z pléna neodpovědět. Z osobních důvodů, pochopitelně! Je ale vcelku jedno, která otázka to bude.
Bez obav hrajte i v blbých filmech, jen jim vymyslete nějaký intelektuální nátěr (u posledního snímku Čarodějův učeň se Cage – jako producent a herec v hlavní roli – hlásí k názvu, pouze k názvu, Goetheovy básně) a sveďte absenci myšlenky na zjevný fakt, že podporujete tzv. rodinnou soudržnost. Ale abyste svým rebelstvím lidi příliš nevyděsili, oni vám ostatně platí vaše domy a auta, pro jistotu si ty nestandardní filmy, které jste z nerozumnosti natočili, z vlastního životopisu vyškrtněte. Přiznejte si, byly to úlety, které ani moc nevynesly (v případě našeho herce je tím chybějícím filmem alkoholické drama Leaving Las Vegas). Toť vše.
Jsem zvědav, zda nás podobný významový posun slova rebel čeká taky. Vyloučit to rozhodně nelze.