Hlavní obsah

Zbyněk Vlasák: O slabostech a nevinnosti

Právo, Zbyněk Vlasák, SALON

Část tvorby Jana Hřebejka a Petra Jarchovského, která se příliš doslovně zabývá soudobými společensko-patologickými jevy, jako je rasismus (Horem pádem) nebo násilné zpřítomňování minulosti mimo její vlastní kontext (Kawasakiho růže), z mého pohledu nepatří ani v jejich vlastní filmografii k tomu nejlepšímu.

Článek

Ovšem jejich nový počin konečně něco skutečně říká, nezůstává jen u snahy. Děje se tak paradoxně, protože Nevinnost je prezentována jako detektivka či psychologické drama, žánrovka, která by se mohla odehrávat kdekoliv a kdykoliv.

V předchozích snímcích ze současnosti dvojice pojmenovávala na první dobrou, konstruovala umělé postavy – fotbalové výtržníky, žárlivé udavače nebo neposkvrněné emigranty, což nutně vedlo k nepřesvědčivosti a odmítnutí. Přijal jsem je jako divák z plátna právě jen jako konstrukt bez opory v realitě. Tentokrát ale v osobě doktora (zřejmě nespravedlivě) obviněného z obtěžování nezletilé autoři ukázali na ony patologické jevy mnohem přesněji. Kritiky a recenze, které jsem četl, to pominuly, proto vznikl tento krátký recenzní sloupek.

Nevinnost se mi propojila třeba s výborným románem Zlomek celku australského spisovatele Steva Toltze (Jota 2010), pro kterého je jedním z obecných východisek, zjednodušeně řečeno, že všechny kolektivní, společensky nebezpečné projevy mají kořeny v prostých individuálních slabostech jednotlivců. Tak prostých, jako je sobectví či egoismus. A že naše žitá současnost tyto individuální slabosti spíše podporuje, než že by je brzdila. Třeba svým ekonomicky determinovaným nastavením.

Jarchovského doktor je neschopen vzdát se čehokoliv příjemného, jakkoliv se omezit ve spotřebě požitků, v touze vlastnit, manipulovat, ukájet se. V tomhle je jako postava aktuálnější než pro filmaře dosud typický fotbalový výtržník s poruchou řeči. I proto, že doktorova podstata je po většinu filmu skryta a vybublává jen nenápadně a příležitostně, se svými slabostmi prochází světem nepovšimnut (obvinění ze zločinu s touto rovinou příběhu kupodivu nesouvisí), protože ony slabosti jsou dnes akceptovány jako přijatelné, a pokud viditelně nepřekročíte nalajnované hranice, nic vám nehrozí, dokonce ani pohoršení.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Zbyněk Vlasák

Neříkám, že je Nevinnost dokonalý film (třeba ona umělost konstruktu se tady vrací na úrovni celého příběhu v jeho ukončenosti), ale právě Nevinností dokázali Hřebejk s Jarchovským to, o co se doposud neúspěšně snažili, natočit živý film ze současnosti.

Související témata:

Výběr článků

Načítám