Za Vlastislavem Tomanem. Vzpomínka Štefana Švece

Články o Tomanovi vedle něj často zmiňují Jaroslava Foglara. I Toman sám o něm mluvíval. Srovnával časopis ABC mladých techniků a přírodovědců, který přes třicet let vedl, s Foglarovými Mladým hlasatelem a Vpředem. Vpřed sám jako kluk hltal a v roce 1948 v něm publikoval svou první povídku. Rád nicméně připomínal, o kolik Foglarovy slavné tituly nakonec v nákladu a počtu čtenářů se svým ábíčkem překonal.

Věděl, že je to srovnání zavádějící. Oba Foglarovy časopisy měly na rozvoj jen pár let, fungovaly v tržním prostředí a utnuly je nastupující totality. ABC se dlouho vyvíjelo se státní podporou; muselo ale bojovat s umrtvující cenzurou, fungovat v ideologickém nálevu.

S mírným zklamáním Vlastislav Toman vnímal, že Foglar je jako osobnost slavnější. Po roce 1989 Toman coby šéfredaktor ABC zrovna mířil do důchodu. Byl komunistou, jeho časopis, do té doby nejoblíbenější dětské periodikum, několik let bojoval o to, aby v novém kontextu vůbec přežil. Nakonec se mu to jako jednomu z mála předlistopadových dětských magazínů povedlo. Jeho tradice ho přes krizi přenesla.

Foglarovy knížky a komiksy byly sice apolitické, ale vzhledem k zákazům a omezením měly punc protirežimní četby. Po Listopadu vycházely v početných reedicích, Foglar sbíral vyznamenání a stal se erbovní osobností obnoveného skautingu. Tomanovy komiksy a knihy jako kdyby začaly patřit do uplynulé doby.

Toman přesto na Foglara nezanevřel. Byl to koneckonců on, kdo Foglarovi na stránkách ABC umožnil částečný návrat k psaní pro děti. Po revoluci dělal rozhovory s ním i s Karlem Burešem, dávným Foglarovým šéfredaktorem a spolupracovníkem, a oba mu je ochotně dávali. Profesionálové se uznávají.

Zájem o Tomana se začal vracet po roce 2000. Generace, co vyrostla na komiksech o Kruanovi, Ztraceném světě a Strážcích, sobě i svým dětem ráda kupovala souhrnná vydání. Toman, ve vysokém věku stále aktivní, psal, setkával se s fanoušky, komunikoval na internetu a sociálních sítích. Ještě před pár týdny volal přátelům z nemocnice a dělal jim radost dárkem své nové knížky. Zemřel 11. května.

Je jedno, kdo z přátelské, a třeba i mírně rivalské dvojice Toman a Foglar zůstane slavnější. Oba byli nejen dobří autoři, ale hlavně vynikající redaktoři, co rozuměli dětem a dokázali jim ve složitých dobách nabídnout výjimečný, tvořivý a vnitřně svobodný obsah. Děti se jim odvděčily nevídanou důvěrou, nadšením a láskou, jež trvá do dospělosti. Málokdo se může pochlubit lepším životním výsledkem.