Článek
Při pohledu na vydlážděnou plochu, kde se prakticky zapomnělo na stromy a jíž vévodí parkoviště, si člověk nutně musí klást otázku, co udělali městští plánovači špatně. A dá se i odpovědět: všechno.
Debaty o autech se – zvlášť v poslední době – vedou ve vyhroceném duchu. Jako kdyby jezdit autem bylo nějakým novým lidským právem. Autům a řidičům se toho přizpůsobuje opravdu dost: praktická politika, veřejný prostor i celková infrastruktura města. Jenže právě tento způsob nazírání na život v metropolích patří v západní Evropě k dávno překonaným. Auta jsou prostě jen jedním ze způsobů, jak se po městě přepravovat – a zdaleka ne tím nejvíce protežovaným.
Petr Šesták: Jak dojet do přívětivějšího města? Literární reportáž z cyklu České bolesti
Letmý pohled do západoevropských zemí nám umožňuje vidět úplně jiný přístup k dopravě ve městě, než jak ho známe z Prahy. Zákaz vjezdu aut do historických center je běžný v řadě západních i skandinávských metropolí. V Paříži se dlouhodobě snaží podporovat cyklisty. Naposledy do výstavby cyklostezek a příslušné infrastruktury investovali čtvrt miliardy eur; vyhlásili, že chtějí z francouzské metropole udělat „cyklistické město“. Německá vláda zase masivně zlevňuje veřejnou dopravu, aby na ni v časech inflace a zdražování dosáhl každý. A v Barceloně přestavují celé ulice na pěší zóny. Výsledek? Daří se v nich malým podnikům, kavárnám či restauracím a rodiče se tam nebojí vypustit své děti.
Příkladů udržitelných a uživatelsky přívětivých měst je ale mnohem víc. Vídeň, Kodaň nebo Amsterdam jednoduše vnímají, že zdravé město znamená především město spravedlivé, v němž se dobře cítí lidé s různými potřebami. Jen v Česku jsme zatím zvyklí na to, že ulice slouží jako odkladiště pro auta a veškerá dopravní politika se přizpůsobuje primárně řidičům.
Apolena Rychlíková (1989) je dokumentaristka a publicistka.
Pokud ale mají města sloužit opravdu všem, je nutné také brát vážně potřeby všech obyvatel. Ne si dělat z debat o autech novodobé kulturní války, vyhrožovat rušením cyklostezek nebo otevřeně deklarovat, že okruh pro auta je nejvyšší priorita, jako to dnes v Praze dělají pravicoví politici.
Pokud chce Praha skutečně fungovat coby západní metropole, bude se muset debata o automobilové dopravě radikálně změnit a místo zabedněné ideologie nabízet skutečně demokratickou politiku. Cyklostezky, pěší zóny a podpora bezpečných míst bez aut do ní bezesporu patří.
