Článek
Bylo 30. září 2002, poprvé jsem vešel do vysokoškolské posluchárny a můj hned první přednášející byl profesor sociologie Miloslav Petrusek (15. října 1936 až 19. srpna 2012). Přišel trochu pozdě, prý musel z Novodvorské do Jinonic autobusem po ucpané Jižní spojce, smířeně konstatoval bolest zad (jindy zubů, hlavy, kloubů, vždy něčeho blízkého konci), a než řekl cokoli snad úvodního, nakreslil fixou na bílou tabuli oblý kopec průměrného vzrůstu, otočil se zpět k nám a čekal. Co to je za kopec? Někdo smělý navrhl Říp. Profesor spokojeně souhlasil, dodal, že v žádné jiné zemi na světě by nikdo správnou odpověď nevěděl, a uzavřel: a to je sociologie.
Miloslav Petrusek
Listuji teď svými poznámkami: „V padesátých letech při krizi Fiatu, vymyslel jeho ředitel kamiónovou dopravu a prosadil ji celosvětově. Sociální jev je produktem lidských činností. Z toho, co je, nikdy neplyne, co býti má. Ekonomické chování nezahrnuje morálku a právo. Skutečnost – Marx. Čtěte Balzaka a Dickense. Sociologii lze dělit na velkou, malou a sociologii všeho. Tu poslední úplně obsadil náš Emanuel Chalupný. LéviStrauss o existencialismu Sartrově: filosofie pro služky. Napoleon měl z materiálů rád železo a žulu. Sto padesát let mezi Velázquezem a Goyou ve Španělsku nikdo nenamaloval nahého člověka. Součástí Železných gard byl také Mircea Eliade, nikdy to nepřiznal. Mezi Komunistickým manifestem a Velkou říjnovou socialistickou revolucí je Leninův spis Co dělat?, jeho autor je největší revizionista v dějinách. Nejklasičtější kniha o druhé světové válce je Heller: Hlava XXII. Zatímco teror Německa se obracel na cizí, teror SSSR proti svým občanům. Karel Kosík: Dialektika konkrétního – rozhodně přečíst (v knize měl výstřižek z Literárních novin: Jak dnes číst Kosíkovu Dialektiku konkrétního). Svou kapitolu v Československé společnosti mám ze svých prací nejradši, stylisticky nejlepší, anticipuje postmodernismus. Otázka sociální: jako konflikt mezi bohatými a chudými (Masaryk), mezi společenskými třídami (Marx), mezi společenskými vrstvami (viz Bourdieu například). Utopie jsou totalitní. Bolzano stoupencem sociálního eudaimonismu: vždy zvolí důkaz ve prospěch celku (viz též Bible a Kant). Čím dále víc si myslím, že T. G. Masaryk byl spíše politik než vědec. Hilsneriáda měla i demaskující prvek: donutila antisemity vystoupit veřejně a také: (to TGM netajil) otevřela dveře k židovským financím v USA. Jediný slušný legionářský román je Třetí rota od Kopty. První republika sociální otázku vyřešit nemohla a národnostní otázku vyřešit nedovedla. Jediné téma, které není v masarykovské literatuře zpracováno, je Masaryk a žena v jeho díle. Osvícenství z nás udělalo polovzdělance, každý se začal vyjadřovat k náboženství a postupně ho rozložili. Spengler: Zánik Západu, člověk chce všemu rozumět, aby mohl všemu vládnout – vzpoura vzdělaného člověka proti Bohu; toto rozpracovává TGM před ním. Nihilismus se objevuje poprvé u I. S. Turgeněva: Otcové a děti. Historický čas je poprvé u svatého Augustina – Vyznání, čas jako čas spásy. Předtím narativní čas: například životopisy římských císařů. Masaryk četl Marxe, ale nečetl Hegela a Kanta. Cyklické není přímo pesimistické, ale defétistické ano. Celá klasická filosofie je filosofie dějin, termín je od Voltaira, poslední klasikové v tomto: Parsons a Sorokin. Malíři Jacques-Louis David a Francesco Goya, antipodi, ovšem malovali pro všechny režimy; karikatury toho surrealista Magritte, rakve místo Madame Récamier. Kvalitní výbor z Micheleta vyšel za socialismu. Kultura je nadstavba ekonomické základny, a proto jí vždy odpovídá; ovšem jak to tedy, že dnes rozumíme antické tragédii, když naše ekonomická základna je úplně jiná – na to Marx neuměl odpovědět. Chrám – krám: to je důležitý rým, je u Blatného třeba. Z pamětí sovětských generálů je nejlepší Žukov, ovšem současné vydání (v šedesátých letech škrty). Rozchod mezi Stalinem a Žukovem nastal na přehlídce v červenci 1945 v Moskvě, byl v čele přehlídky, všichni sledovali jeho a ne Stalina na tribuně; převelen na Kavkaz. Klíčová kniha: Jaspers, Otázka viny: nevinní jsou pouze ti, kdo se aktivně vzepřeli, ostatní jsou vinni. Bohatí jsou šťastní producenti a chudí jsou nešťastní konzumenti. Italský fašismus navazuje na Garibaldiho risorgimento, protože musí. Struktura je uzavřený celek v určitém kontextu; proměnou kontextu mění se struktura. Kdo studoval zajímavě Máj u nás: Mukařovský, Jakobson, Patočka. Zdeněk Nejedlý: pokus o životopis Bedřicha Smetany, ve skutečnosti dějiny českého pivovarnictví – nikdy nic nedokončil; nejlepší Masarykův životopisec, dostal se ale jen do roku 1904. Pekařovy výhrady vůči Masarykovi byly: nepracuje s dokumenty, nedbá, nezná, zamlčuje. Přečíst skvělou kapitolu o revoluci v Pekařově Žižkovi. Milan Kundera – čtěte jeho eseje! (Úplně tomu Petruskovi podléhám, píšu už i výzvy k četbě.) Přestože je československá sociologie nevýznamná, stojí za to ji znát, její kořeny – pro národní identitu.“
Miloslav Petrusek
Je v nich, v těch výpiscích? Podle mne víc než ve vlastním souvislém textu, ať kterémkoli. Zvláštní, člověk, který uměl dát v jedné mluvené větě do souvislosti knihu, autora, obory, státy, dějiny, psal suše a beze stylu. Jsem přesvědčený, že žádný jeho text nepřežije, ale zároveň vsadím své zápisky, že vzpomínka na nejlepšího přednášejícího našeho věku se udrží i tehdy, až umře i jeho poslední přímý posluchač.
