Článek
Nepřekvapilo mě proto, když jsem se dozvěděl, že i první, nedochované drama Josefa Kajetána Tyla s názvem Výhoň Dub si vzalo námět ze stejného pramene. Zjistil jsem to, když jsem začal pátrat po tom, o čem hra mohla být. Uznejte, to jméno prostě vyvolá zvědavost.
Záhad kolem Výhoně je hodně. Proč Tyl text nakonec spálil? A proč někteří označují jeho hrdinu jako Vyhoně – a jiní (i sám Tyl) jako Výhoně?
Vy/ýhoň Dub je jednou z hlavních postav básně Oldřich z Rukopisu královédvorského. Jde o statečného rytíře, který dovede svých sto mužů s meči pod prapor knížete Oldřicha. Toho vyzývá, aby vyhnal nepřátele ze země.
V rukopisu samém i ve většině přepisů se Výhoň píše s čárkou nad y, tedy dlouze. Zdálo by se tedy, že není co řešit. Problém je, že v témže Rukopisu královédvorském je rovněž báseň Zbyhoň.
Zbyhoň je oproti Výhoňovi hrdinou vyloženě záporným. Unese mladému jinochovi jeho holubicu drahú, milú přemilitkú, drží ji na svém pevném hradě, až jinochu nezbude, než se do hradu vetřít a vilnému Zbyhoňovi mlatem rozrazit škebli. Zajímavé na tomto tklivém příběhu nicméně je, že i Zbyhoň se v originálu rukopisu píše s čárkou nad y. Obvykle dokonce s delší než Výhoňovou, zřejmě kvůli té vilnosti. Takže Zbýhoň.
Hrával však často. Sloupek Štefana Švece o hereckém umění Josefa Kajetána Tyla
Proč se v přepisech rukopisů uvádí Výhoň, a zároveň pokaždé zkracuje Zbyhoň, jsem nedokázal rozluštit. Obrátil jsem se na Českou společnost rukopisnou, jejíž členové rukopisy často dodnes obhajují jako pravé, mají je rádi a vědí toho o nich opravdu hodně. Ale jasnou odpověď jsem nedostal. Dokonce ani v jazykovědném rozboru rukopisů od Julia Enderse se k rozdílu v délkách u obou jmen nic nepíše.
Nezbývá tedy než konstatovat, že chudák Výhoň přišel ke své čárce v přepisu z čisté úzkoprsosti přepisovačů. Zřejmě se báli, aby hrdinovo jméno nepřipadalo čtenářům směšné. Bůhví – třeba by Vyhoň Dub v krátké verzi inspiroval Tyla k originálnějšímu a veselejšímu textu, který by pak nemusel pálit. A třeba by si o takovém hrdinovi dodnes rády vyprávěly děti ve školách. Koneckonců těžko si představit mužnější jméno.