Článek
• rozhovor se spisovatelkou Pavlou Horákovou, která na Velký knižní čtvrtek (20. 3.) vydává svůj nový román Okno na Západ; proč Česko často považujeme za „poškoláka v oslovské lavici“, když jsme přitom velmi rozvinutá země a žije se u nás luxusně, proč si mladší generace romantizují doby socialismu – a nakolik je vůbec generační svědectví sdělitelné dalším pokolením?
• text Jaroslava Veise ke 120. výročí úmrtí spisovatele Julese Verna; jak mladý Verne, jehož knihy jsou symbolem technologického progresu a oslavou všemocného lidského ducha, vykreslil ve svém pozapomenutém raném románu dystopickou podobu budoucnosti lidstva – a jak se později Verne o podobu žánru science fiction „přetahoval“ s mladším souputníkem H. G. Wellesem?
Jules Verne v roce 1892
• předmluvu Václava Bělohradského k novému vydání jeho knihy salonních esejů Společnost nevolnosti; jak se „nestrategická komunikace“, která je podmínkou skutečně svobodného dialogu, liší od komunikace strategické, jež je nevyhnutelným důsledkem války – a proč se bude vzpurný duch osvobozené komunikace v západní civilizaci stále vracet v nových a nových podobách?
• sloupek Emila Hakla o tom, jak souvisí oční linky amerického viceprezidenta J. D. Vance s očními linkami někdejších ostravských horníků – a jak obyčejný pohled do zrcadla ukáže, že stačí málo, aby se z člověka stala kreatura…
• krátké glosy o dvou knihách; jsou to výbor z básní Zbigniewa Herberta Mám klepátko od nehlídaných zahrad a biografie fotografa Boba Krčila Žít, jako by šlo o život
