Článek
Xindl X & Monika Šimkovičová
Xindl X & Monika Šimkovičová Bruno v hlavě
Galén
Stále ještě čerstvě vzlétnuvší zpěvák (1979) a slovenská výtvarnice, filmařka a spisovatelka (1966) vydali společný experiment: novelu o ženě, které se v hlavě usadil nepřítel, vetřelec ohrožující zrak a patrně i život. Žena ho pojmenuje Bruno a Bruno v její hlavě si s ní od chvíle, kdy si jeho přítomnost uvědomí, povídá. Monika hledá způsob, jak prožít zbývající dny, a je to let rychlý, někdy střemhlavý. Během něj se dozvíme dost o současném českém světě, pravdaže o tom bohatším, který si může leccos dovolit, kde nezdržují děti ani ohledy. Česká společnost je tu za netečnou a jediné, co ji snad probudí, je nějaký Bruno. Vetřelec, vrah žijící z krve svého hostitele.
Marek Toman
Marek Toman Můj Golem
Argo
Znovu ožívá legenda pražského židovského města a s ní se rodí i Golem. Tentokrát nemá filmovou podobu, jež bývá vykládána jako parafráze atomového hřibu, ani nevyvolává obskurní halucinace, jak je tomu u Meyrinka, ale vtěluje se do obrovského stínu. Ten v sobě nese naději židovského města, zároveň ale dokazuje, jak těžké je neutrální sílu neproměnit ve zlo. Mladý chlapec Jakub, který se zrodu ochránce účastní, brzy sám uznává, že Golemova síla je zneužitelná. A stejně tak musí pochopit, že patří mezi úzké uličky ghetta a k rabínové dceři Lee, ačkoli jej lákají zlaté vlasy křesťanské dívky Kláry. Po její smrti zbývají chlapci jenom obrázky – smutné jako celostránkové ilustrace Hany Puchové.
Petr Eisner
Petr Eisner Milující sestra
Vydal Radek Červený – Knihovnice.cz
Autor (1976) napsal příběh dvou sester z amerického jihu dvacátých let minulého století nejprve jako divadelní hru. V St. Louis je hvězdou starší Helen, zpěvačka v klubu Hot Heaven, mladší Carrie jí dělá… co vlastně: doprovod, vrbu, pomocnici, žárlivou strážkyni? Napovědět můžeme – poslední možnost je správná odpověď. Jde však především o to, že Eisner překvapivě zrale rozehrává partii, která nemá daleko k thrilleru. Dokonce i střih vyprávění jako by opisoval z filmu. Střídá pohled vypravěče s nervními úryvky vzpomínek obou sester a postupně vyjevuje, co se skrývá za fasádou domu a hlavně tváří. Popsat věrohodně takový vztah je příznakem samozřejmého talentu.
Sławomir Mrożek
Sławomir Mrożek Kohout, Lišák a já
Sławomir Mrożek Kohout, Lišák a já Fra
Vybrala a přeložila Helena Stachová.
Krakovský rodák je sice zařazován mezi čelné představitele absurdní dramatiky, ale jeho humor má hlubší zdroje. Podobně jako jeho starší rakouskouherští krajané Robert Musil či Jaroslav Hašek vyrůstá Mrożek do literárního nadčasí především ironií. A kde jinde víc než v povodí Vltavy bude trvale platit Kohoutova poznámka, že pamětní deska je nutná, protože bez ní si nic nezapamatujeme. A Kohoutův další návrh pamětní desky na paměť pamětní desky by mohl jít do parlamentu. Nebo úvaha o švábech, která možná někomu připomene stále ještě v Česku mnohými vzdělanými hlavami uctívaný geniální, protože všeřešící volný trh: Běhají, běhají, až se v jednu chvíli sestavili ve veledílo Leonarda da Vinci nazvané Poslední večeře. Náhoda? Ne, jen důsledný, zákonitý vývoj, skupinový tvůrčí dynamismus. Stačí, aby společnost běhala, a výsledky se dostaví. Malér je v tom, že se hned zase rozprchli… Kam na to ten Mrożek chodil, když to psal – podobně jako Orwell své velkobratrské vize – v úplně jiné době a o jiné společnosti?
Karel Tomek (ed.)
Karel Tomek (ed.) Reví Mítink
Sdružení Reví Mítink
Karel Tomek je sympatická štika v českém literárním rybníku. Almanach Reví Mítink si vydává sám, pro radost, nedistribuuje ho, neprodává, ale vesměs rozdává, netouží po uznání ani ocenění. Ovšem jen tak mimochodem se mu do Reví Mítinku každoročně daří soustředit několik desítek autorů, z nichž mnozí spoluvytvářejí tvář současné české literatury. Některé z nich znají čtenáři a čtenářky i ze stránek Salonu – třeba Michala Šandu, Terezu Šimůnkovou, Marcelu Pátkovou Linhartovou nebo Štěpána Kučeru.