Článek
Bedřich Utitz:
Bedřich Utitz: Kaleidoskop mého století
Academia
Divím se sám sobě, co se do mého života všechno vešlo: s výjimkou první světové války téměř celé jedno století. Dětství ve Vídni, mládí v Praze, po německé okupaci útěk a zapojení se do zahraniční armády, návrat do osvobozené vlasti. Vstup do KSČ, novinářská činnost především v Československém rozhlase a postupné ideové vystřízlivění. Po okupaci vojsk Varšavské smlouvy odchod do německé emigrace… Jedna z dalších tolik potřebných knih, vystavěných z paralelního osudu jednotlivce a českých (československých) dějin. Bedřicha Utitze (1920) můžeme navíc počítat k představitelům poslední generace pražské německé kultury židovského původu (i když píše česky). V roce 1971 byl spoluzakladatelem exilového nakladatelství Index, které vydalo do ukončení své činnosti v roce 1990 170 knih jak beletrie, tak i z oblasti politických věd.
Helena Skalická, Pavel Novotný:
Helena Skalická, Pavel Novotný: A to si pak můžeš řikat, co chceš
Dybbuk
Ten, kdo vybírá kontejnery, žije s feťáky a bezdomovci, kdo se dívá ode dna, má jiný způsob pozorování světa. Je to pohled možná brutální či cynický, ale není infikován každodenními zbytečnými hrami, které většina lidí podstupuje s vědomím, že naplňuje svůj jedinečný úkol prožívat život plný hodnot. Helena Skalická (1951) si své hodnoty uvědomovala mezi nefungující rodinou, blázinci (přes 80 pobytů) a ulicí. V polovině devadesátých let objevila výtvarné umění, malovala vším možným, co zrovna měla po ruce, a začala vystavovat. Pavel Novotný s ní pořídil asi 30 hodin nahrávek, z nichž pak „vybudoval“ tuto knihu. Samotka, to bylo krásný místo, měla sem tam svou klec, klec jenom pro sebe, všichni mi mohli políbit prdel. A voni to časem pochopili a i dveře nechávali otevřený, protože věděli, že ze samotky neuteču.
Lukáš Přibyl, Michal Plzák
Lukáš Přibyl, Michal Plzák Zapomenuté transporty
Kalich
Se stále menšícím se počtem těch, kteří mají osobní zkušenost s holocaustem, nabývají na síle snahy o relativizaci „konečného řešení“ židovské otázky. Je proto důležité objevovat, zachycovat a zpracovávat všechny možné informace o jednom z nejtemnějších úseků lidské civilizace. Lukáš Přibyl několik let věnoval přípravě čtyř filmů o transportech českých Židů do Lotyšska, Běloruska, Estonska a východního Polska. Přepisům výpovědí těch několika málo dosud žijících aktérů (řazených dle filmů) předchází rozhovor s autorem cyklu – o jeho badatelských postupech, o náhodách, díky nimž se mu postupně z na první pohled nesouvisejících střípků podařilo sestavit mimořádně působivé filmové dokumenty. Dvanáct deka chleba denně a moučná polívka. Na život to bylo málo a na umření moc (Jindřich Feinberg: Zapomenuté transporty do Běloruska).