Článek
Miloš Urban
Miloš Urban Praga piccola
Argo
obálka Miloš Urban: Praga piccola
Nejsympatičtější román Miloše Urbana za dlouhou dobu, příjemné vybočení z čím dál překombinovanějších mystických detektivek (které – soudě podle loňského počinu Boletus arcanus – už nebavily ani samotného autora). Praga piccola, utkaná ze zápisků továrnického synka Bertolda Neumana, začíná před první světovou válkou a provází čtenáře výbušným dvacátým stoletím. Je to román pro milovníky staré Prahy, času, kdy se ve Vltavě ještě dalo koupat a vojáci cvičili s koňmi. Mystika je v tom románu taky, ale přirozená a čistá jako tento popis jízdy na bicyklu: „Fantastické byly však beraní rohy třímané velocipedistou – s pohanskou brutalitou ohýbaly jezdce do posedu divé ženy uhánějící na divém kozlu na sabat čarodějnic.“
J. G. Ballard
J. G. Ballard Království tvé
J. G. Ballard Království tvé Přeložil Ladislav Nagy.
Plus
obálka J. G. Ballard: Království tvé
Poslední kniha autora, který svými romány (nejznámější je Bouračka) ovlivnil nejen vývoj literatury ve druhé polovině 20. století, ale i vývoj populární hudby, například skupinu Joy Division. Román z roku 2006 je předpovědí, jak může dopadnout to, co už nějakou dobu západní společnost (ano, i česká) zažívá. Obchodní centra se stávají chrámy nové víry – konzumu. Musíme nakupovat, jinak selháváme jako občané. Z fanoušků, navštěvujících sportovní stadióny v okolí, začnou vznikat agresivní skupiny, které si vybíjejí svou frustraci na všech, kdo se liší rasově či jazykově. Nebo se jen liší. Nuda roztáčí šílenství chaosu. Do této situace v Brooklandu, satelitu Londýna, přichází Richard Pearson, jehož otce někdo zastřelil právě v obchodním centru… Tohle je nový druh totalitarismu, který funguje na úrovni pokladny a pokladního pultu.
Zuzana Brabcová
Zuzana Brabcová Stropy
Druhé město
obálka Zuzana Brabcová: Stropy
Psychiatrická léčebna a pobyt v ní, tedy život v uzavřeném systému. Toto téma může být v literatuře zpracováno jednak z existenciálního pohledu, tedy blázinec jako mnohem svobodnější místo než okolní svět, než vše tam venku, jednak míň populárně, ale o to realističtěji. Ema Černá, hrdinka čtvrtého románu Zuzany Brabcové (1959), se dostává na detoxikační oddělení a její pobyt se odehrává v jakémsi neustálém střetu reality a snového světa. Denní program a vztahy s pacientkami a personálem střídají souběžné útržky ze skutečně prožitého či téměř surrealistické vidiny. Strop je zde symbolem nejen uzavřenosti, krajní meze, ale i přirozeným průchodem (při ležení na lůžku) do fantaskního světa. Jedinou svobodou je možnost uzamknout se na toaletě. Temné, smutné, bolestné…