Článek
John Updike
John Updike Vdovy z Eastwicku
John Updike Vdovy z Eastwicku Přeložil Jiří Hanuš.
Paseka
Čarodějky z Eastwicku jsou zpátky. Hrdinky jednoho z nejpopulárnějších románů Johna Updikea se v titulu Vdovy z Eastwicku po třiceti letech vracejí na místo činu, do fiktivního městečka, kde kdysi svolávaly síly černé magie proti svému démonickému milenci Darrylu van Hornovi. Vdovy z Eastwicku napsal Updike v roce 2008 jako svůj poslední román. Kritik James Wolcott v recenzi této Updikeovy labutí písně napsal, že autorův sklon zachycovat americký úpadek se snoubí s potvrzováním základních hodnot americké společnosti. Amerika možná ztratila svou podobu, ale svého času to bývala kráska a zasloužila si každou kapku našeho spermatu, píše Wolcott.
Romain Slocombe
Romain Slocombe Lolita komplex
Romain Slocombe Lolita komplex Přeložila Alexandra Pflimpflová.
Odeon
Hrdinou románu je loser Gilbert Woodbroke, který dostane nečekaný džob: má tlumočit pro mladou japonskou autorku při reklamní kampani v Londýně. Jejich cesty se zkříží s rumunskou dívenkou, prostituovanou albánskými gangy, a s excentrickým umělcem, posedlým egyptskými mumiemi. Prvotním záměrem knihy je poukázat na osud desítek tisíc dětí, vyvezených z východní Evropy na Západ za účelem prostituce, uvádí autor (rozhovor v Salonu zde), nicméně rovněž jsem si přál vzdát hold fantastické literatuře a filmu, které mi učarovaly v mládí, zejména britské hororové filmy z let šedesátých a produkce studia Hammer Films.
Olga Walló
Olga Walló Na počátku byl kůň
Labyrint
Poslední svazek volné románové trilogie Věže Svatého Ducha dabingové režisérky a překladatelky Olgy Walló dějově předchází již publikované díly Kráčel po nestejně napjatých lanech (2007) a Jak jsem zabila maminku (2008). Stylizovaná kvazirodinná sága na pozadí skutečných událostí sleduje sbíhající se osudy východočeské, podkrušnohorské a pražské větve rodiny mezi lety 1872 a 1934 s důrazem na příběh rodu, jehož potomci se po staletích života spjatého s půdou odrodili selské tradici. V rámci žánru rodinné ságy, v české literatuře posledních let hojně zastoupeném, trilogie Olgy Walló vyniká nejen díky jazykovému mistrovství autorky.
Jonathan Littell
Jonathan Littell Suché a vlhké
Jonathan Littell Suché a vlhké Přeložil Martin Pokorný.
Odeon
Obsáhlý román Laskavé bohyně amerického, francouzsky píšícího autora Jonathana Littela se stal senzací celosvětového literárního rybníku, nebo spíše oceánu. Fiktivní paměti nacistického úředníka nemoralizovaly, ale o to palčivěji kladly otázku, kde se v hlubinách člověka bere zlo. Z rešerší, které autor uskutečnil při přípravě Laskavých bohyní, vychází jeho nová, tentokrát esejistická knížka Suché a vlhké. Littel v ní rozebírá osobnost tentokrát reálného belgického fašisty Léona Degrella, a to na základě jeho memoárů Tažení v Rusku 1941–1945. Littell při analýze vychází ze Sigmunda Freuda i německého sociologa Klause Theweleita a tvrdí, že fašista brání svou vnitřní integritu před vším, co teče. Matefora vlhkosti podle Littela odkazuje k hrozbě a zmaru, tradičně je taky suché a vlhké chápáno jako označení principů mužství a ženství.
Karel Brušák
Karel Brušák Básnické a prozaické dílo
Cherm
Když byla Nobelova cenu za literaturu v roce 1984 udělena českému básníkovi Jaroslavu Seifertovi, Karel Brušák proti tomu protestoval dopisem, který vyšel v britských Timesech a v němž označil Seifertovu poezii za příliš sentimentální. Brušák (1913 až 2004) viděl jádro tuzemského písemnictví hlavně ve středověku, moderní českou literaturu vesměs rád neměl. Žil ve Velké Británii, od šedesátých let až do sklonku milénia učil bohemistiku na univerzitě v Cambridgi, kde vychoval řadu významných anglických bohemistů, a působil mimo jiné i v české redakci rozhlasové stanice BBC. Po jeho smrti bylo objeveno jeho literární dílo, které teď poprvé vychází knižně, a čeští čtenáři a čtenářky tak mají možnost uplatnit vysoko nastavenou laťku Brušáka-teoretika na dílo Brušáka-básníka a prozaika. Nebude to mít rozhodně jednoduché.