Výběr Salonu: Topol, Sloboda, Hruška, Dostálová a zázračné stromy

Jáchym Topol

Jáchym Topol Výstup Jižní věží

Jáchym Topol Výstup Jižní věží Výbor z publicistiky

Torst

Z více než čtyř stovek textů (fejetonů, recenzí, reportáží, rozhovorů), které Jáchym Topol uveřejnil ve více než dvaceti českých, slovenských či rakouských periodikách v letech 1986 až 2018, vybral editor Ivo Říha ve spolupráci s autorem snad dostatečný počet, aby bylo možno sledovat stylistickou a výrazovou proměnu Topolovy publicistické činnosti. Čtyři časové oddíly, do nichž je výběr rozdělen, neznamenají každopádně čtyři zcela rozdílné způsoby psaní, i když to první, undergroundové, je samozřejmě syrovější než to současné. Pro některé čtenáře byla právě Topolova novinářská práce prvním setkáním s ním, především když působil v Respektu. Z obecného hlediska je třeba zajímavé, co z tehdejších témat zůstalo pořád „žhavé“; bohužel je to většina. Při téměř šesti stech stranách by ovšem knize slušela pevná vazba.

(Vybral Jakub Šofar.)

Rudolf Sloboda

Rudolf Sloboda Podzim

Rudolf Sloboda Podzim Přeložil J. A. Pitínský.

Větrné mlýny

Už nepochopím hlouběji Boha ani svět, už neproniknu do žádných tajů života. Co vím, to vím, a vím to dobře; dál ať se namáhají další, noví a mladší. Kdyby tak bylo možné používat zlomky Slobodových textů jako droždí. Na začátku každého literárního pokusu nadrobit pár jeho vět do textového souboru… Podobně jako Ludvík Vaculík byl Slovák Sloboda schopen excelentně vyprávět o každodenním životě, o běžných scénách, ale možná ještě upřímněji a poctivěji, a vetkat do něj přemítání o náboženství, lásce a stárnutí. Bez chytráckého mudrování. Podzim je volným pokračováním románu Krev, základního díla moderní slovenské literatury. V roce 1993 je z Hospodáře Děda, je o něco pesimističtější, ale o to víc se snaží hledat smysl lidské existence. Jako by mu už čas nezbýval… V roce 1995 odešel Sloboda dobrovolně ze světa.

(Vybral Jakub Šofar.)

Petr Hruška

Petr Hruška Nikde není řečeno

Host

V poezii už dávno nejde o melos, jde o topos, o přesný, ale dosud nezachycený, objevný popis věci, situace, našeho já, něčeho, co nás přesahuje, ale i něčeho zanedbatelného, co nás však může definovat. Ti, co se o to snaží, používají slov jako souřadnic, což vypadá na první pohled docela jednoduše, jenže topos je nejen výraz pro místo, ale taky pro výrok či stanovisko; slova sama o sobě mají především co dělat, aby unesla v přirozeném řádu jazyka své významy. Básník Petr Hruška slova využívat umí. Zvířata ovládají podstatu geometrie mnohem lépe. / Černá kočka záhy nachází / osu situace, / střed místa, / zlatý řez odpoledne a uléhá do něj (Kočka). S ilustracemi Jakuba Špaňhela navíc.

(Vybral Jakub Šofar.)

Zuzana Dostálová

Zuzana Dostálová Hodinky od Ašera

Paseka

Román Zuzany Dostálové se čte jedním dechem: několik vzájemně provázaných příběhů, které spojuje napětí mezi důvěrou a lstí, svobodnou volbou a osudovostí, pocitem osamění a nevyhnutelným zasazením života do širšího kontextu společnosti a doby. Střídmý, evokativní vypravěčský styl dává nahlédnout až na samu dřeň prožitku dramatických životních situací. Autorka s otřesnou věrností, ale i obdivuhodným náznakem odstupu a humoru vykresluje vnitřní dynamiku domácího násilí, zachycuje neprůstřelnou spolehlivost přátelství a něhu bezpodmínečné partnerské podpory, vzletné nadšení doprovázející zrod podnikatelského projektu i beznaděj plynoucí z jeho postupné koroze. Dějové osy v závěru knihy vrcholí překotně, jako by si žádaly více prostoru – nebo je to jen čtenářská touha, aby knížka ještě neskončila?

(Vybrala Hana Jungová.)

Olavi Huikari

Olavi Huikari Zázračné stromy

Olavi Huikari Zázračné stromy Přeložil Jiří Pilucha.

Dokořán

Je to půvabná knížka, vypravená rytinami a kresbami; připomíná drobný šperk, ale její poselství, že respekt ke stromům může být naše cesta z environmentální krize, už drobné není. Finský přírodovědec představuje stromy bezmála jako naše bližní, s nimiž sdílíme polovinu DNA. Občas na ně také používá lidská měřítka, ale to hlavně aby srozumitelně sdělil poznatky třeba o schopnosti stromů komunikovat se svým okolím: Na kraji lesa okusuje zajíc lístky mladého stromku. Sítí propletených kořenů se informace o tomto napadení šíří až ke stromkům na opačné straně lesa. Krátce poté začnou stromy v celé oblasti vylučovat chemické látky odpuzující zajíce. K avizování „bolesti“ a vyvolání obranných reakcí užívá mnoho rostlin rostlinný hormon zvaný kyselina jasmonová.

(Vybral Štěpán Kučera.)