Článek
Jáchym Topol
Jáchym Topol Sestra
Host
obálka Jáchym Topol: Sestra
Byli jsme lidi Tajemství. První román Jáchyma Topola Sestra, monument nejen tuzemské literatury nejen devadesátých let, vychází nově, jako stý svazek edice Česká knižnice. Současné vydání je doplněné obsáhlým komentářem literárního vědce Zdeňka Šandy, shrnujícím kritickou reflexi Sestry od prvního vydání v roce 1994 po současnost, a podrobnou zprávou editorky svazku Daniely Iwashity, mapující jazykovou stránku textu od geneze rukopisu přes změny učiněné ve druhém vydání až po lingvistický ponor do rozvodněného potoka autorova stylu. Když získal Jáchym Topol předloni Státní cenu za literaturu, ptal se kritik Ondřej Horák, zda uctívání Sestry není jen automaticky opakovaný mýtus – současné vydání vybídne k hledání odpovědi třeba i novou generaci čtenářů.
(Vybral Štěpán Kučera.)
Raymond Aron
Raymond Aron Opium intelektuálů
Raymond Aron Opium intelektuálů Přeložila Helena Beguivinová.
Academia
obálka Raymond Aron: Opium intelektuálů
Vydávat starší filosofickou či sociologickou literaturu pro obyčejné čtenáře má smysl, pokud obsahuje myšlenky, jež stojí za to znovu prověřovat s tím, že autor byl schopen predikovat vývoj, k němuž skutečno došlo. Málokdy se však stane, že text je stále platný a svým způsobem současný. Když v roce 1955 vydal francouzský filosof, sociolog a politolog Raymond Aron (1905–1983) knihu Opium intelektuálů, už tehdy se v ní vyjadřoval k předpovídanému, ale iluzornímu konci politického systému, jehož základ tvoří pravice a levice, dále ke konci ideologií a snaze o národní nezávislost levého i pravého střihu neliberální cestou. Přestože jde především o francouzský příběh, snažil se Aron odpovědět i na to, proč jsou levicoví intelektuálové tak kritičtí k demokracii, ale zcela zásadní přehmaty v systému sovětském jim příliš nevadí. Vzkazuje nám: Vzniká-li tolerance z pochybností, nechť se lidé učí pochybovat o vzorech a utopiích a odmítat proroky spásy i zvěstovatele katastrof.
(Vybral Jakub Šofar.)
Kateřina Farná
Kateřina Farná Jak jsem potkala Brusel
Grada
Kateřina Farná a její Jak jsem potkala Brusel
Brusel, to rozhodně není jen čurající chlapeček a pralinky. Popsat jeho zvláštní postavení v administrativní struktuře Belgického království (kde mají dva oficiální jazyky) je na tlustou publikaci. Současně je Brusel jakýmsi hlavním městem evropského kontinentu, sídlí zde podstatné instituce Evropské unie (Evropská komise a Rada EU) a Severoatlantická aliance (NATO), přitom město nemá ani 200 tisíc obyvatel. Kateřina Farná zde více než čtyři roky žila a působila jako korespondentka deníku Právo. A po způsobu Dětské encyklopedie Bohumila Říhy „rozepsala“ Brusel do šedesáti kapitol (například Bicykl, Hercule Poirot, Lanýžový král, Pivní scéna nebo U doktora), jenom ilustrace nahradila fotografiemi. Povedlo se jí to.
(Vybral Jakub Šofar.)
Vojtěch Vaner
Vojtěch Vaner Přátelé od Najsky
Nakladatelství Bor
obálka Vojtěch Vaner: Přátelé od Najsky
Spisovatel a spoluorganizátor libereckého festivalu Literární pozdravy navazuje na svůj předchozí knižní experiment Machovec v koutě, sbírku námětů povídek či konců románů. V Přátelích od Najsky přichází s povídkami celými, plnokrevnými, ovšem i zde se věnuje literárnímu pokusnictví a ohledávání hranic žánru. Předkládá trhance dialogů, básně v próze, parodii či působivou nadrealistickou Perlu o tramvaji, jež svou jízdou opisuje Kierkegaardovu šroubovici… ale i povídky přímočařejší, méně okázalé, v nichž Vanerovo psaní občas připomene staršího autora severočeské školy Václava Duška; v takových prózách, zachycujících zároveň pro budoucí časy jednu z tváří Liberce, mi „přátelé od řeky Nisy“ přijdou nejsilnější.
(Vybral Štěpán Kučera.)
