Článek
Karol Sidon
Karol Sidon Brány mrazu a jiné prózy
Akropolis
obálka Karol Sidon: Brány mrazu a jiné prózy
Už pár let se zdá, že nakladatelé probrali šuplíky spisovatelům, kteří nemohli být z politických důvodů před rokem 1989 vydáváni, až na úplné dno. A občas vydali i to, co by vydáno být nemuselo. Nicméně v případě šesti próz (pět z nich dosud u nás tiskem nevyšlo) Karola Sidona se opět ke čtenářům dostává Literatura s velkým L. Podstatnou část knihy tvoří novela Brána mrazu (1977), nicméně mistrovským dílem je triptych s názvem Hluší a slepí a z něj především povídka Ti, kteří přežijí o autorově nevlastním otci. Přikrášlené vyprávění o židovském pražském Pepikovi, který to všechno nakonec přežil. Triptych vznikal na konci šedesátých let a jeho kmotry byli Karel Poláček, Arnošt Lustig i Ota Pavel (záleží, jak má kdo načteno). Sidon povídky revidoval a objasnil v připojeném Dodatku z roku 2013.
Claire Beck-Loos:
Claire Beck-Loos: Adolf Loos
Claire Beck-Loos: Adolf Loos Privátní portrét
Claire Beck-Loos: Adolf Loos Privátní portrét Přeložil Viktor Faktor.
Pragma
obálka Claire Beck-Loos: Adolf Loos
Vyprávění poslední, o čtyřiadvacet let mladší Loosovy manželky, Plzeňačky Kláry Beckové, je mimořádným portrétem, který je plný lásky a pochopení, a zároveň nejde o žádný monument, ale soubor scének a historek ze života šedesátiletého hluchého muže, přitom stále bezstarostného bonvivána a levicového intelektuála, jenž si cenil aristokratického chování. Znala ho celá Evropa, přesto zemřel nemajetný. Proč? Podle toho, co na něj jeho žena prozrazuje, byl přesvědčen, že peníze jsou od toho, aby se utrácely.
Jan Gabriel
Jan Gabriel Rozházení chodci
Dybbuk
obálka Jan Gabriel: Rozházení chodci
Nenápadný půvab nenápadného básníka – to by si mohl dát Jan Gabriel (1949) na svůj štít, kdyby se chodil bít na básnická klání. Jenže on bitky a vůbec žádné typy soupeření nevyhledává. Ve své páté sbírce, s podtitulem Texty z let 2008–2012, hledá v naší současné realitě, zda v ní zbylo něco, nad čím má cenu užasnout. Místo jídel je dnes móda si objednávat pouze čísla / Žádné Tagliatelle al ragú ale číslo osmnáct / Žádný doprovod ale jen zátiší poskládané ze špendlíků (Ani smrt nebude žádnou rovnicí). Je surrealistou, ale v jakési „klidné“ poloze. Samuel Beckett losuje kdo jako první / Bude chrastit ve tmě (Scéna). A nestydí se za to, že je kuřák. Nezapomenutelné události zhasínají na konci cigaret (Pocta kuřákům). Poezie ještě je.