Článek
Jean-Marie Blas de Roblès
Jean-Marie Blas de Roblès Půlnoční hora
Jean-Marie Blas de Roblès Půlnoční hora Přeložil Ladislav Václavík.
Host
Bastien Lhermine, školník na jezuitském lyceu, dostane výpověď zrovna v době, kdy se seznámí s Rózou, svobodnou matkou. Oba pronásleduje tajemství spojené s válkou a okupací Francie. Rózina matka spáchala sebevraždu, když se dozvěděla, že ten, kdo ji tehdy mučil, je teď význačný odbojář. Bastien měl zase bratra u SS a sám patřil ke skupině, která v berlínském klášteře studovala buddhismus a tibetštinu a hledala mystické kořeny árijců… Anebo to byl jen starcův výmysl, aby vysvětlil své obrovské tibetologické znalosti? Příběh, od kterého čtenář očekává porci módního pokoušení okultních věd a tajemna, se proměňuje ve výsměch všemu teosofickému třeštění a fikcím o germánskoárijském světě. Jak píše autor: Je-li něco horšího než náboženství, pak je to mýtus.
Taj-ťün Hejzlarová, Josef Hejzlar
Taj-ťün Hejzlarová, Josef Hejzlar Na Řece
Knižní klub
Kniha unikátní autorstvím – čínsko-českým manželským párem, který během půlstoletí zprostředkovává oboustranné poznávání dvou kultur. Román je tak výsledkem jejich souhry profesní i obyčejně lidské. Vychází z autobiografie a odehrává se v době japonsko-čínské války, tedy v době dětství spoluautorky. Pro českého čtenáře je to mimořádně empatický příběh, který dává nahlédnout do kruté doby, ale zároveň odhrnuje oponu odlišnosti a umožňuje porozumět čínským hodnotám, především smyslu pro rodinu a pochopitelně i schopnosti a vůli přežít. Vyprávěný dívkou teprve opouštějící dětství však překvapuje také neotřelou v Česku neobvyklou lyrikou.
Dinis Machado
Dinis Machado Co tvrdí Molero
Dinis Machado Co tvrdí Molero Přeložil Vlastimil Váně.
Dauphin
Přisednete do kupé ke dvěma mužům, kteří kývnutím dají najevo, že vás zaregistrovali, a vedou dál rozpravu, co vše vyzkoumal jejich kolega, detektiv či někdo podobný. Za celou dobu nezjistíte, protože samozřejmě bedlivě neposloucháte, nic konkrétního, kdy a kde se co stalo. Přemýšlíte, zda jsou to nějací agenti, badatelé, kontroloři, nebo zda si z vás nedělají dobrý den. Ale Molero, jehož hlášení pečlivě probírají, i se všemi jeho odskoky ke světové literatuře či k lechtivým historkám, svůj úkol plnil pilně, i když vůbec netušíte proč. Pak vystoupíte, oni zas jen něco zabručí a pokračují. Takový je román Dinise Machada.
Pavel Růžek
Pavel Růžek Bez růže
Dybbuk
Nad knihou litvínovského spisovatele Pavla Růžka, zesnulého týden před jejím vydáním, recenzenta znovu napadá to, co nad těmi čtyřmi předchozími: že mají široký čtenářský potenciál. Ve sbírce povídek Bez růže je hlavním tématem postupný zánik dvacetiletého manželství. Sedm různých příběhů ovšem nenabízí jenom partnerskou mizérii, ale také okamžiky srozumění doma i v hospodě, které čtenáře tím víc berou. To vše bez moralizování, protože hlavní hrdina se rozhodně nepovažuje za lepšího než ostatní. Nechápal jsem tíhu lásky, na kterou jsem nebyl zvyklej, a byl jsem zbabělej nebo jsem možná jen nechtěl ublížit, a ubližoval jsem o to víc.
Viktor Šklovskij
Viktor Šklovskij Sentimentální cesta
Viktor Šklovskij Sentimentální cesta Dauphin
Přeložil Petr Šimák.
Výkonný komitét vůbec nevěděl, co si má s armádou počít. Postavil se proti Prozatímní vládě – anebo lépe, vymyslel si Prozatímní vládu a pak se proti ní postavil – a nemohl tedy ani vládnout, ani nevládnout; všechna faktická moc byla v jeho rukou, ale nikomu nebylo známo, co zamýšlí. A armáda přece nemohla chápat celou tu komplikovanou a vědecky složitou socialistickou situaci – potřebovala vládu a rozkazy. Vše, co jste se o Rusku nedozvěděli v učebnicích, o revolučním roce 1917 a následné občanské válce, najdete v románu Viktora Šklovského – tedy chaos, očekávání, smrt, patos, směšnost, optimismus. Ado toho pochybnosti a úplně nový, revoluční styl psaní.
Jan Těsnohlídek ml.
Jan Těsnohlídek ml. Rakovina
JT’s nakladatelství
Těsnohlídkova druhá sbírka je manifestační, demonstrační, vyzývá k řečnickým soubojům po kavárnách a k šermování s -ismy. Autor doslovu Jakub Vaníček o ní píše jako o lekci radikálního realismu. Nemá rád „metaforami přetížený deskriptivní lyrismus“, jejž podle něj tvoří ostatní, neangažovaní básníci. „Není právě chvíle, kdy se tento nový typ stroze popisné umělecké práce roztáhl českým literárním provozem a kdy jako hegemonický postmodernismus obsadil mnohé časopisecké tribuny, bodem zlomu?“ ptá se Vaníček v předtuše poetické revoluce. A co na to sama sbírka? Snad na ni i na Těsnohlídkův přístup k poezii lze vztáhnout titul úvodní básně souboru: všechno mi přijde tak snadný.