Hlavní obsah

Výběr Salonu: Putinismus, Čas žen, filmová propaganda, židovská komunita raně novověké Prahy, paměť a trauma

Právo, SALON

V dnešním výběru Salonu najdete díla věnovaná hlavně politickým dějinám a paměti – knihu Waltera Laqueura o Rusku a putinismu, román Jeleny Čižovové o ruských historických bolácích, studii Richarda Taylora o sovětské a nacistické filmové propagandě, publikaci Rachel L. Greenblattové o paměti židovské komunity v raně novověké Praze a konečně sborník o paměti a traumatu pohledem humanitních věd.

Foto: Jiří David

Článek

Walter Laqueur

Walter Laqueur Putin a putinismus

Walter Laqueur Putin a putinismus Rusko a perspektivy jeho soužití se Západem

Walter Laqueur Putin a putinismus Rusko a perspektivy jeho soužití se Západem Přeložila Petruška Šustrová.

Prostor

Foto: archív nakladatelství Prostor

Walter Laqueur: Putin a putinismus

„S Ruskem to nejde a bez Ruska taky ne.“ „Chtěli, bychom, aby Rusko bylo součástí řešení, ale ono se stalo součástí problému.“ Přidávám k těmto známým parolám svou vlastní: „Rusko = nerostné suroviny + ermitáž plná teorií spiknutí.“ Politolog Laqueur (1921) napsal knihu, která není Putinovým životopisem ani analýzou mechanismu jeho moci, i když by se tak mohlo zdát. Rusko je jednou z mála zemí, která měla, má a bude mít státní doktrínu, protože pořádek holt musí bejt. A ruská současnost je mocně sycena minulostí; autor dokládá, že to platilo i v dobách SSSR, byť skryto pod povrchem. Minimálně bychom si podle něj měli uvědomit, že koncept Eurasie, dnes moderněji Eurosibiře, je založen na sentimentu a tzv. řízené demokracii. (Vybral Jakub Šofar.)

Jelena Čižovová

Jelena Čižovová Čas žen

Jelena Čižovová Čas žen Přeložila Adéla Koutná.

Host

Foto: archív nakladatelství Host

Jelena Čižovová: Čas žen

Historická fakta jsou jedna věc, obyčejnost, všednodennost, kulisy, v nichž se fakta dějí, druhá. Literatura je jednou z mála možností, jak zachytit a popsat to vědou těžko zachytitelné a popsatelné. Komunální byt v Leningradě, někdy na přelomu padesátých a šedesátých let, obývají Glikeria, Jevdokia a Ariadna, staré ženy různých osudů i politických názorů. Do uvolněného pokoje je k nim přidělena dělnice Antonína s nemanželskou dcerou Zuzanou; ta sice nemluví, ale je zřejmé, že je bystrá a výtvarně nadaná. Pro stařenky se Zuzana stává alfou a omegou jejich života, vychovávají ji, vzdělávají a ochraňují. A pak Antonína smrtelně onemocní… České historické boláky jsou ve srovnání s těmi ruskými jen takové pubertální akné. (Vybral Jakub Šofar.)

Richard Taylor

Richard Taylor Filmová propaganda

Richard Taylor Filmová propaganda Sovětské Rusko a nacistické Německo

Richard Taylor Filmová propaganda Sovětské Rusko a nacistické Německo Přeložila Petruška Šustrová.

Academia

Foto: archív nakladatelství Academia

Richard Taylor: Filmová propaganda

Už Lenin pochopil, že živé obrázky jsou nejlepším nosičem propagandy. A protože nástroje moci nejde zredukovat jen na bič, musejí mít i cukrátkovou podobu, stal se film v totalitních systémech nejpodstatnější částí řízené kultury. Britský filmový teoretik a současně profesor politologie Richard Taylor (1946) popisuje vznik a fungování sovětské a německé filmové propagandy od poloviny dvacátých do konce čtyřicátých let 20. století a konkrétně ji rozebírá a dokládá na snímcích: Deset dní, které otřásly světem, Tři písně o Leninovi, Alexandr Něvský a Pád Berlína (SSSR), Triumf vůle, Věčný žid, Strýček Kruger a Kolberg (Německo). Tak mě napadá, jak by to asi dopadlo se světem, kdyby znal Lenin elektrickou kytaru!

(Vybral Jakub Šofar.)

Rachel L. Greenblattová

Rachel L. Greenblattová „Aby vyprávěli svým dětem“

Rachel L. Greenblattová „Aby vyprávěli svým dětem“ Paměť židovské obce v raně novověké Praze

Rachel L. Greenblattová „Aby vyprávěli svým dětem“ Paměť židovské obce v raně novověké Praze Přeložil Pavel Sládek.

Academia

Foto: archív nakladatelství Academia

Rachel L. Greenblattová: „Aby vyprávěli svým dětem“

Abychom si nejprve udělali obrázek: na konci 17. století měla Praha asi 40 tisíc obyvatel a čtvrtina z nich byli Židé. Americká historička Rachel L. Greenblattová se pokusila popsat tehdejší pražskou židovskou komunitu na základě toho, jakým způsobem její představitelé zachycovali a uchovávali osobní, většinou však kolektivní paměť pro další generace. Jak se vzpomínky (na osoby a události) proměňovaly ve „fakta“ a jak ta byla díky různým nositelům (náhrobní kameny, liturgické texty, rituály) „exportována do budoucnosti“. Byla to jakási paralelní literatura, jež pak postupně zanikala v důsledku obecné liberalizace a židovské emancipace. Zde je jeden z kořenů Prahy magické a tajemné. (Vybral Jakub Šofar.)

Alexander Kratochvil (ed.)

Alexander Kratochvil (ed.) Paměť a trauma pohledem humanitních věd

Alexander Kratochvil (ed.) Paměť a trauma pohledem humanitních věd Komentovaná antologie teoretických textů

Alexander Kratochvil (ed.) Paměť a trauma pohledem humanitních věd Komentovaná antologie teoretických textů Přeložil kolektiv překladatelů.

ÚČL/Akropolis

Foto: archív Ústavu pro českou literaturu / nakladatelství Akropolis

Alexander Kratochvil (ed.): Paměť a trauma pohledem humanitních věd

Moderní dějiny se dají popsat jako boj o paměť a boj proti paměti… Paměť a trauma jsou čím dál tím více zkoumány různými vědeckými obory, jako bychom teprve teď objevili jejich existenci. Tato publikace je prvním seznámením se zásadními texty autorů, kteří se pamětí či traumatem zabývají (T. Habermas, S. Craps, J. C. Alexander ad.). Čtyři tematické oddíly (Paměť a společnost, Paměť a trauma, Paměť a mediální perspektiva, Politika paměti) jsou vždy uvedeny komentářem a knihu uzavírá záznam diskuse (kulatý stůl) několika odborníků k tématu. Jen si dejme pozor, abychom traumata nezaměňovali s mindráky, na to jsme my Češi kabrňáci. (Vybral Jakub Šofar.)

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám