Hlavní obsah

Výběr Salonu: Priestley, Swannová, Borna a Bernard

Právo, SALON

Knížky, které vyděsí děti a ty, co se bojí ovcí, básníků a skal...

Článek

Chris Priestley

Chris Priestley Příšerné příběhy strýce Montaguea

Chris Priestley Příšerné příběhy strýce Montaguea Přeložil Vít Penkala.

Argo

Jak vlastně připravujeme naše děti na život? Čteme jim před spaním příběhy, v nichž nejmladší a odstrkovaný princ dostane nejkrásnější princeznu, hloupý Honza přelstí všechny chytráky a Smolíčka pacholíčka zachrání na poslední chvíli jelen, říká klasik Jára Cimrman na adresu afektovaně dobrých konců příběhů pro děti. Priestley žádným sladkobolně nerealistickým neduhem netrpí. Děti, co jsou moc zvědavé, dostanou v jeho příbězích za vyučenou, děti, co neposlouchají, dopadnou špatně a ty ostatní při troše dobré vůle umřou. V horším případě bloudí jejich duše nenechavě po rozlehlých lesích v okolí podivného sídla strýčka Montaguea. Někdo té roztomilé drobotině už musel říct, jak to na světě chodí.

Leonie Swannová

Leonie Swannová Garou

Leonie Swannová Garou Přeložila Michaela Škultéty.

Argo

Jak už podtitul Ovce znovu vyšetřují vybečí čtenářům dopředu, hlavní hrdinou takřka detektivního románu nebude žádný afektovaný, do sebe zahleděný vyšetřovatel s otravně logickými metodami a nadbytečnými zápisníky, ale stádo docela milých, takřka altruistických ovcí, které se rozhodnou vzít záhadné události kolem tajemné vraždy do vlastních kopyt. Jen ti lidé jim občas překážejí. Lidé neviděli věci, které měli před sebou, zato viděli věci, o nichž se domnívali, že je před sebou mají. Rebeka byla schopná hledat ve skladišti krmiva celé hodiny kbelík, který stál přede dveřmi. Lidé příliš mysleli. Nebo mysleli na nesprávné věci. Většinou málo mysleli na ovce. A když narazili na něco, co si myslet nemohli, byli bezmocní jako jehňata.

Jan Borna

Jan Borna Na dosah

Dybbuk

Hodně básníků mě vykradlo dřív, / než to napadlo mne. / Mám plnou skříň těch zlodějů / a od jejího úpatí / krmím své fantazie, oškubané koroptve. Čtvrtá básnická sbírka Jana Borny, divadelního režiséra, který od roku 1996 působí v jedné z mála konstantně solidních pražských scén – v Divadle v Dlouhé, má jméno Na dosah.

A nese ji jemný, až aristokratický sarkasmus. Tam, kde jiní přivírají oči, se je Borna pokouší co nejvíc otevřít. Proč? Protože ví, že svět je sice na dosah, stačí si na něj sáhnout, ale pořád existuje možnost, že si na něj jednoho dne už sáhnout nepůjde. Dojímat se mohou jen ti, / kteří nemají důvod. / Já odrážím patou od břehu / osmiveslice s Charóny / a nebudu si solit řeku.

Jan H. Bernard

Jan H. Bernard Za nerosty čtyřmi světadíly

Česká geologická služba

Autor prožil jako expert OSN hlavně v Africe osm let a jeho vzpomínky jsou svérázným cestopisem zachycujícím postupnou proměnu postkoloniálního světa a bezděčně svědčí o tehdejších nadějích. Geologové byli v někdejším Československu zvláštní profesí. Rozuměli věcem, z nichž plynulo bohatství, a jejich služby byly žádané – řada československých geologů tak měla možnost cestovat. Bernard sám svou odbornost dokázal jako spoluautor knihy Minerals and Their Localities, která se v roce 2005 stala jedním z nemnoha českých odborných světových bestsellerů.

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám