Výběr Salonu: Patočka a StB, Deml a Šalda, Komárek, Vásquez

Petr Blažek (ed.)

Petr Blažek (ed.) „Kéž je to všecko ku prospěchu obce!“

Petr Blažek (ed.) „Kéž je to všecko ku prospěchu obce!“ Jan Patočka v dokumentech Státní bezpečnosti

Academia a OIKOYMENH

Otázka: Musím vás upozornit, že vaše jednání směřuje k naplnění skutkové podstaty trestného činu poškozování zájmů republiky v cizině ve smyslu § 112 trestního zákona, nedojde-li k jeho přísnější kvalifikaci. Berete toto varování na vědomí? Odpověď: Varování nemohu nebrat na vědomí, ačkoliv kvalifikaci svého jednání nepovažuji za věcně ani právně odůvodněnou (z protokolu výslechu prof. Jana Patočky, 5. ledna 1977). Přepisy 150 dokumentů (svazky operativních útvarů StB, Správy sledování StB, výslechy či prohlášení) z let 1960 až 1984 majících spojitost s nejvýznačnějším českým filosofem našich poválečných dějin, doplněné vyčerpávajícím poznámkovým aparátem. Dalších pět dokumentů zachycuje neúspěšnou polistopadovou snahu soudně postihnout příslušníky StB, jejichž represivní jednání vyústilo v březnu 1977 v úmrtí Jana Patočky. Kniha je vybavena bohatou fotografickou přílohou (sledování, pohřeb).

(Vybral Jakub Šofar.)

Pozorné srdce

Pozorné srdce Vzájemná korespondence Jakuba Demla a F. X. Šaldy

Ústav pro českou literaturu AV ČR

Pozdravuji Vás vroucně a nezviklatelně (4. 2. 1918, Deml píše Šaldovi). V ediční řadě Jakub Deml: Korespondence vychází tentokrát mimořádný svazek. Dvě zásadní postavy české literatury první poloviny 20. století: Šalda jako nezpochybnitelný kritik stojící v jejím centru, Deml kroužící zatím ještě po jejím okraji. Hloubka jejich epistolárního přátelství v letech 1913–1919 překvapí i ty, pro něž nemá literární historie bílá místa. Stejně tak i Šaldovo křesťanské přesvědčení. O to tragičtější je potom vyhoření jejich vztahu, který pro Šaldu definitivně končí vydáním Demlova Mého svědectví o Otokaru Březinovi (1931). Kromě korespondence je kniha doplněna Šaldovými kritikami Demlových knih, Demlovými básněni a statěmi věnovanými Šaldovi a různými variantami jeho dopisů Šaldovi, jež otiskoval ve svých Šlépějích.

(Vybral Jakub Šofar.)

Stanislav Komárek

Stanislav Komárek Opšlstisova nadace

Academia

Román, mimo jiné o cestě českého emigranta po stopách tajné organizace vyrostlé z osmanského „bratrstva“ janičářů, vyšel poprvé před patnácti lety. Teď vychází znovu a my ho budeme číst trochu jinýma očima. Sám autor v nové předmluvě píše, že co bylo v létě 2001 salónní intelektuální hříčkou – propojení islámských kulturních tradic na straně jedné a teorie spiknutí na straně druhé –, je dnes mediálním bubákem velkého formátu. A trochu jinak a nově povědomě dnes působí třeba i postřehy z rakouského uprchlického tábora osmdesátých let: Celkově vzato převládali v obřím sále s asi šedesáti postelemi mladí muži a lágr jako celek rovněž dělal nejspíše dojem kasáren, z nichž utekli důstojníci. Celý jev souvisí obecně s tím, že v celé živočišné říši jsou mladí samečkové jaksi mobilnější a zvědavější, mladé samičky se příliš nevzdalují od mateřského hnízda a staří samci ze svých obsazených teritorií také ne, byť by byla sebebídnější. Tomu je stejně u lidí jako u hrabošů.

(Vybral Štěpán Kučera.)

Juan Gabriel Vásquez

Juan Gabriel Vásquez Reputace

Juan Gabriel Vásquez Reputace Přeložila Anežka Charvátová.

Paseka

Zapomnění, které je jediné schopné očarovat minulost, aby usnula, by se nemělo provokovat. Co se stalo, stalo se. Proč napravovat to, na co si už nikdo téměř nepamatuje? Kolumbijský karikaturista Javier Mallarino je v 65 letech skutečnou legendou, jeho jediná kresba otištěná v novinách může rozhodnout o osudu i mocného politika. Ale být pánem nad osudy je značně ošidné. Když kreslíř přebírá státní vyznamenání, setká se s mladou ženou, jež byla kdysi v dětství kamarádkou jeho dcery. Sedmiletá děvčátka byla v domě, v němž Mallarino hostil přátele. A tehdy se v dětském pokoji něco stalo… Nebo se to pravděpodobně stát mohlo… Vypadalo to tak. Den nato vyšly noviny s karikaturou, která zásadně změnila život jednoho poslance.

(Vybral Jakub Šofar.)