Hlavní obsah

Výběr Salonu: Nothomb, Rash, O’Hagan, Dahl a Štengl

Právo, SALON

Francouzka v Japonsku, jedna milá ženská, katolický farář, prase a vyučený tiskař.

Článek

Amélie Nothomb

Amélie Nothomb Ani Eva, ani Adam

Amélie Nothomb Ani Eva, ani Adam Přeložila Šárka Belisová.

Mladá fronta

Když jede Francouzka do Japonska, vzniká nebezpečí, že by se mohla zamilovat. Silně, osudově a hlavně hodně francouzsky. V příběhu inspirovaným autorčiným životem se ale naštěstí šetří slzami i bouřlivými vyznáními. Jednadvacetiletá učitelka francouzštiny naváže vztah se svým dvacetiletým studentem. Hrdinka si ale veškerou svou vášeň schovává pro japonské hory (namísto pro svého japonského jelimánka), v okamžicích milostných vyznání se cítí spíš trapně (namísto ohromeně) a o citech se tady vlastně skoro nemluví. Namísto toho se na japonský způsob hodně mlčí. Autorka si zjevně neklade ambice zmapovat japonskou mentalitu nebo vztahy napříč kulturami, její kniha je spíš beletristickou studií nedorozumění a trapnosti.

Ron Rash

Ron Rash Serena

Ron Rash Serena Přeložila Květa Palowská.

Jota

Serena je vlastně docela milá ženská. Provdala se za dřevařského magnáta a pomáhá mu s obchody, nezištně mu poskytuje rady, jak si poradit s odbojnými zaměstnanci, a nakonec se nezdráhá říkat svému choti, co přesně si myslet a dělat. Že tohle manželství neskončí u nahřívaných bačkor a sentimentálního probírání vzpomínkových fotografií, je jasné dřív, než autor stihne poněkolikáté upozornit na nezvyklý žár v Sereniných očích.

A kdybyste i přesto měli pochybnosti, mnohomluvná anotace na zadním přebalu vám ráda vyžvaní děj tří čtvrtin celé knihy. Radši se jí vyhněte. Rash se zjevně zhlédl v alžbětinském dramatu, svou knihu rozdělil do několika částí kopírujících divadelní stavbu, jeho postavy jsou divoké a často pomstychtivé.

Andrew O’Hagan

Andrew O’Hagan Buď se mnou

Andrew O’Hagan Buď se mnou Přeložila Alena Chejnová.

Kniha Zlín

Otec David Anderton se stává novým katolickým farářem v Dalgarnocku u Glasgowa, ve městě plném nezaměstnaných, skotského patriotismu a rostoucích rasových problémů. Pro intelektuála, studujícího v bouřlivém konci šedesátých let, jenž však nakonec skončil v semináři, je kněžská dráha spíše azylem před realitou života než oddanou službou Bohu. Ale dalgarnocká realita, kde je podstatná příslušnost ke klanu, fotbal a pivo v plechovce, má daleko k obému, ani azyl, ani pastýřská služba; farář by zde měl být spíše terénním sociálním pracovníkem. Jenže otec Anderton tuhle roli nezvládne… V jedné vzpomínkové části textu odpovídá na Davidovu otázku: „Co je na světě důležitější, morálka, nebo vkus?“ jeho učitel zeměpisu, bratr Joseph: „S odpovědí se netrap. Důležitější je ta otázka.“

Roald Dahl

Roald Dahl Pig/Prase

Roald Dahl Pig/Prase Přeložil Jaroslav Kořán.

Argo

„Stará Glosspan?“ řekl lékař. „Panebože, tak ona je po smrti?“ „Dočista po smrti,“ odpověděl mladík. „Jestli chcete jít se mnou, tak jí vykopu a můžete se na ni podívat.“ „Jak hluboko jsi ji zakopal?“ „Tak dva metry.“ „Jak je to dlouho?“ „Asi osm hodin.“ „Tak to už je určitě po smrti,“ usoudil lékař. „Tady máš úmrtní list.“ Nakladatelství Argo vydalo v bilingvní, česko-anglické podobě tři povídky mistra černého humoru a nečekaných zvratů, což vás utvrdí v tom, že některé vtipy znějí prostě lépe v originále. Dahl, který se kromě povídek věnoval i dětským knihám, měl k laskavému humoru a jinému obelhávání čtenářů daleko. Jeho vidění světa je právě tak tmavé, škodolibé a poťouchlé, abyste se k němu často vraceli.

„Stará Glosspan?“ řekl lékař. „Panebože, tak ona je po smrti?“ „Dočista po smrti,“ odpověděl mladík. „Jestli chcete jít se mnou, tak jí vykopu a můžete se na ni podívat.“ „Jak hluboko jsi ji zakopal?“ „Tak dva metry.“ „Jak je to dlouho?“ „Asi osm hodin.“ „Tak to už je určitě po smrti,“ usoudil lékař. „Tady máš úmrtní list.“ Nakladatelství Argo vydalo v bilingvní, česko-anglické podobě tři povídky mistra černého humoru a nečekaných zvratů, což vás utvrdí v tom, že některé vtipy znějí prostě lépe v originále. Dahl, který se kromě povídek věnoval i dětským knihám, měl k laskavému humoru a jinému obelhávání čtenářů daleko. Jeho vidění světa je právě tak tmavé, škodolibé a poťouchlé, abyste se k němu často vraceli.

„Stará Glosspan?“ řekl lékař. „Panebože, tak ona je po smrti?“ „Dočista po smrti,“ odpověděl mladík. „Jestli chcete jít se mnou, tak jí vykopu a můžete se na ni podívat.“ „Jak hluboko jsi ji zakopal?“ „Tak dva metry.“ „Jak je to dlouho?“ „Asi osm hodin.“ „Tak to už je určitě po smrti,“ usoudil lékař. „Tady máš úmrtní list.“ Nakladatelství Argo vydalo v bilingvní, česko-anglické podobě tři povídky mistra černého humoru a nečekaných zvratů, což vás utvrdí v tom, že některé vtipy znějí prostě lépe v originále. Dahl, který se kromě povídek věnoval i dětským knihám, měl k laskavému humoru a jinému obelhávání čtenářů daleko. Jeho vidění světa je právě tak tmavé, škodolibé a poťouchlé, abyste se k němu často vraceli. Petr Štengl

„Stará Glosspan?“ řekl lékař. „Panebože, tak ona je po smrti?“ „Dočista po smrti,“ odpověděl mladík. „Jestli chcete jít se mnou, tak jí vykopu a můžete se na ni podívat.“ „Jak hluboko jsi ji zakopal?“ „Tak dva metry.“ „Jak je to dlouho?“ „Asi osm hodin.“ „Tak to už je určitě po smrti,“ usoudil lékař. „Tady máš úmrtní list.“ Nakladatelství Argo vydalo v bilingvní, česko-anglické podobě tři povídky mistra černého humoru a nečekaných zvratů, což vás utvrdí v tom, že některé vtipy znějí prostě lépe v originále. Dahl, který se kromě povídek věnoval i dětským knihám, měl k laskavému humoru a jinému obelhávání čtenářů daleko. Jeho vidění světa je právě tak tmavé, škodolibé a poťouchlé, abyste se k němu často vraceli. Petr Štengl 3+1

Nakladatelství Petr Štengl

Vydávání vlastním nákladem vyvolává pocit čtenářského ohrožení, ale v případě Štenglovy druhé básnické sbírky jde o výjimku potvrzující (dosti obvyklé) pravidlo. Nedávný padesátník bilancuje roztomile sebeironicky, někdy dokonce v podobě rozverných historek podobných Kecanicím a jiným hříčkám Michala Šandy, jednou ve verších, jindy v drobných básnických prózách. Vyučený tiskař má tak evidentně blízko k černé, že se jeho postřehy a zpovědi dají nazvat básnickým blues po česku, dokonce snad po středočesku: Položím sklenici na stůl / složím vedle ní hlavu / a poslouchám / jak šumí chlór...

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám