Hlavní obsah

Výběr Salonu: Nesbø, Frič, Gabrielssonová a Colombaniová, de Moorová a Dryje

Právo, SALON

Prdicí prášek, indiánské dcerky, zavržená vdova Stiega Larssona, holandský malíř a český surrealista...

Článek

Jo Nesbø

Jo Nesbø Doktor Proktor a prdicí prášek

Jo Nesbø Doktor Proktor a prdicí prášek Přeložil Jiří Vyorálek.

Jota

Foto: Archív nakladatelství Jota

obálka Jo Nesbø: Doktor Proktor a prdicí prášek

Norskému spisovateli, který je znám především svými kriminálními příběhy, nyní v češtině vychází i počin v žánru dětské literatury. V jeho příběhu se Doktor Proktor společně se svými malými asistenty, přemoudrým Bulíkem a pravdomluvnou Lízou, snaží pomocí prodeje prdicího prášku naplnit své sny. V cestě jim ale stojí přihlouplá a navíc zlá dvojčata Truls a Trym a jejich bezcharakterní otec pan Trán, cela smrti i kanalizace v Oslu, v níž se skrývá mnohem víc než jen obyčejný rattus norvegicus. Kniha není jen humorným vyprávěním o tom, co všechno se dá s takovým práškem dělat, ale také napovídá, že ani po odstěhování nejlepší kamarádky do Sarpsborgu život nekončí.

A. V. Frič

A. V. Frič Čerwuiš neb Z Pacheka do Pacheka oklikou přes střední Evropu

Titanic

Foto: Archív nakladatelství Titanic

obálka A. V. Frič: Čerwuiš

Náš esejista Martin Škabraha nám napsal toto: Ahoj Saloňáci, normálně lobbing nedělám, ale slíbil jsem paní nakladatelce, která mi v reakci na jeden můj článek věnovala tuhle knihu, že na ni zkusím upozornit. Jde o nové vydání Fričova vyprávění o indiánu Čerwuišim, doplněno o závěr a nečekané pokračování – oni totiž před pár lety v Paraguayi našli ještě žijící, asi stoletou Fričovu dceru (měl ji s nějakou indiánskou láskou, možná o ní ani nevěděl), a tím pádem řádově desítky jeho potomků. V důsledku tohoto objevu vzniklo i občanské sdružení Checomacoco, které se jim snaží pomáhat. Navíc má Frič letos 130. výročí narození, tak by si to do výběru zasloužilo!

E. Gabrielssonová, M.-F. Colombaniová

E. Gabrielssonová, M.-F. Colombaniová Milénium, Stieg a já

E. Gabrielssonová, M.-F. Colombaniová Milénium, Stieg a já Přeložil Marek Sečkař.

Host

Foto: Archív nakladatelství Host

obálka E. Gabrielssonová, M.-F. Colombaniová: Milénium, Stieg a já

Úspěch Larssonovy trilogie Milénium neminul ani Česko a bourá pesimistickou paušalizaci úpadku čtenářství. Ovšem také za těmito bestsellery je skryt dramatický a výmluvný příběh – mimořádné dílo vznikalo za paradoxních okolností, které autorova smrt ještě zvýraznila. V českém překladu teď vyšlo svědectví z první ruky.

Vyprávění Larssonovy životní družky Evy Gabrielssonové zapsala francouzská novinářka Marie-Françoise Colombaniová a nelze ho odmávnout jen jako hořkou stížnost ženy, které zemřel milovaný muž a která zůstala sama a bez nároku na cokoliv. Naopak. Larssonova trilogie má teď pořádný doslov.

Margriet de Moorová

Margriet de Moorová Malíř a dívka

Margriet de Moorová Malíř a dívka Přeložila Magda de Bruin Hüblová.

Pistorius & Olšanská

Foto: Archív nakladatelství Pistorius & Olšanská

obálka Margriet de Moorová: Malíř a dívka

Současní Nizozemci jsou v Česku čteni, a to i díky chytré podpoře Nederlands Letterenfonds, který peníze věnoval také na překlad tohoto historického románu zasazeného do Amsterodamu 17. století. V roce 1664 tam byla popravena osmnáctiletá Elsje, která zabila svou domácí. V newyorském Metropolitním muzeu jsou uloženy dvě drobné Rembrandtovy lavírované perokresby mrtvé dívky přivázané ke kůlu. De Moorová tyto dvě skutečnosti propojila do šerosvitného příběhu, v němž ožívá celé tehdejší pyšné kalvinistické Nizozemsko, bohaté, ale tvrdé.

František Dryje

František Dryje Devět způsobů jak přijít o rozum

Pulchra

Foto: Archív nakladatelství Pulchra

obálka František Dryje: Devět způsobů jak přijít o rozum

Co pořád máte s těmi surrealisty? Inu, jsou v české kultuře důležitou kotvou, díky níž jsme se stále ještě nevzdálili od ostrova imaginace. A daří se jim pumpovat do našeho prostoru trochu jiné vánky a taky občas závany. František Dryje (1951), šéfredaktor revue Analogon, a jeho básně a texty, které vyšly jen časopisecky či ineditně před rokem 1989; nejstarší vznikly v roce 1979. Tyto informace úplně stačí, další pokus o popis je zbytečný. Proč bychom měli rozumět úplně všemu v literatuře, když nerozumíme ani trochu světu, ve kterém žijeme? Čím více o tom přemýšlím, tím víc mi připadá, že zlo a dobro nejsou dvě stránky jedné mince, jak se dosud mělo všeobecně za to, ale že jsou mnohem spíše jednou stránkou dvou mincí naprosto odlišných (3.1; Poutní místa).

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám