Článek
Erwin Mortier
Erwin Mortier Marcel
Erwin Mortier Marcel Přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková.
Paseka
obálka Erwin Mortier: Marcel
Nemá-li být minulost zneužívána přítomností, musíme znát i všechna její temná a ještě temnější zákoutí. Kolaborace a vyrovnávání se s ní je na první pohled pro literaturu mimořádně zajímavé téma, jenže většinou bývá zpracováno z pohledu vítězů. Nevelký román nizozemského prozaika Erwina Mortiera (1965) o snaze desetiletého kluka objevit pravdu o prastrýci Marcelovi, který je dávno mrtev, přesto je však stále v rodině přítomen, není rehabilitací kolaboranta. Není ani pokusem o pochopení jeho rozhodnutí. Je příběhem o tom, že v současnosti pořád za sebou taháme okovy toho minulého a je na nás, jakým způsobem se jich zbavíme. A je jedno, jestli naším příbuzným byl SS Grenadier Marcel Ornelis nebo někdo úplně jiný.
Sarah Macdonaldová
Sarah Macdonaldová Posvátná kráva
Sarah Macdonaldová Posvátná kráva Přeložil Tomáš Havlík.
Motto
obálka Sarah Macdonaldová: Posvátná kráva
Všechny ty kýčovité fotografie z Indie ze stránek společenských časopisů mají jednu vadu: pokud se někdy do toho podivného místa na Zemi dostanete, zjistíte, že kýč se rovná realitě. Australská novinářka se po jedenácti letech vrací do země, o které prohlásila: Sbohem, Indie, konečně tě mám z krku! Nesnáším tě a už se sem nikdy, nikdy nevrátím. Teď je ale, pokorně, zpět. Hned po příjezdu onemocní a díky tomu si začne klást otázky, jež by ji nikdy předtím nenapadly. Projezdí pak Indii křížem krážem s jakousi umanutostí přijít všem těm duchovním věcem na kloub. Každý den potkávat to obecné (velké) se zvláštním (malým), toho se v jiné civilizaci těžko dočkáte. Román a současně i jakýsi duchovní bedekr? Proč ne. Každopádně, ať už se do Indie chystáte, nebo ne, tahle knížka stojí za přečtení.
Judith Schalansky
Judith Schalansky Žirafí krk
Judith Schalansky Žirafí krk Přeložila Magdalena Štulcová.
Paseka
obálka Judith Schalansky: Žirafí krk
Prodlužování žirafího krku bývá uváděno jako příklad lamarkistické evoluce... Profesorka biologie (a tělesné výchovy) na malém gymnáziu, kterému hrozí zrušení. Sever bývalé NDR v současnosti. Inge Lohmarcková nemusela učební osnovy svého hlavního předmětu ani své názory po sloučení dvou německých států měnit, na rozdíl od kolegů vyučujících humanitní obory. Pozoruje své žáky, a nejen je, jako živočichy, kterým život řídí jasné, nezpochybnitelné přírodní zákony. Darwin je ten jediný Hybatel a ona to ví. Žádný cit, žádná nepravděpodobnost, žádná jinakost. Samozřejmě, že i její osobní život je ovlivněn těmito názory, rodinné vztahy jsou tu zamrzlé, nefunkční. Dcera žije v USA, bezdětná, nechce se vrátit zpět, manžel věnuje veškerý svůj čas budované pštrosí farmě…
Charles Bukowski
Charles Bukowski Ženský
Charles Bukowski Ženský Přeložil Tomáš Piňos.
Argo
obálka Charles Bukowski: Ženský
Bukowského slavná kniha, která nepotřebuje žádný komentář, vychází v novém překladu. „Vsadím se, žes měl spoustu ženských,“ ozvala se Hilda.
„Četly jsme tvoje knížky.“ – „Píšu fikci.“ – „Co je to fikce?“ – „Fikce je přikrášlení života.“ – „To jako že lžeš?“ zeptala se Gertruda. – „Trochu. Ne moc.“ – „Máš přítelkyni?“ vyzvídala Hilda. – „Ne. Teď zrovna ne.“ – „Zůstaneme,“ prohlásila Gertruda. (…) Pokračoval jsem v míchání drinků a brzy jsme neměli co pít. Zavolal jsem do obchodu s alkoholem. „Chtěl bych si objednat…“ – „Po -čkejte, pane,“ ozvali se, „s donáškou domů začínáme až v šest večer.“ – „Vážně? Já do vás nastrkám 200 dolarů měsíčně...“ – „Kdo je tam?“ – „Chinaski.“ – „Á, pan Chinaski… Co jste to chtěl?“ – Řekl jsem mu to. Zeptal jsem se: „Víš, jak se sem dostaneš?“ – „Jistě.“
František Dryje
František Dryje Ach! angažovaná poezie A. D. 2013
Nakladatelství Petr Štengl
obálka František Dryje: Ach! angažovaná poezie A. D. 2013
Lid dýmá mezi stvoly bramboříků! / VŠECHEN LID POCHÁZÍ Z MOCI! / jenomže o tom neví / jsou věci, jež se lidu neříkají / ba ani na smrtelné posteli / mohl by z toho docela zfanfrnět / anebo zarůst nehty do kozelce / a přestat přijímat pivo! (Defenestrace aneb konec dějin). To by se vám líbilo, holoubkové. Nic neříkat. Mlčet. Ani nekývat. František Dryje už toho měl na začátku února 2013 dost, a tak si to po svém vyřídil se společenským diskurzem. A hned jednou ranou (deseti básněmi) tři mouchy. Veřejně se vyslovuje k dnešku (1) surrealistickým způsobem (2) a karikuje přitom angažovanou poezii (3). Zdali má tato nasranost literární kvalitu, ukáže čas. Otázku bychom taky mohli otočit: Má ještě smysl zkoumat, zda je čas vůbec kvalitní? Tento náš čas, ve kterém jsme? Básník Dryje tohle nezkoumá, raději se ptá: komu se přes noc roztlemila řiť (Kocovina).