Článek
Patrick Modiano
Patrick Modiano Ulice Temných krámků
Patrick Modiano Ulice Temných krámků Přeložil Václav Jamek.
Mladá fronta
Nobelovy ceny za literaturu jsou v posledních dvaceti letech udělovány (možná překvapivě) spíše méně známým autorům, fronta slavných jmen se zvětšuje a na většinu z nich nejspíš nikdy nedojde. Přestože Patrick Modiano (1945) napsal téměř třicet románů a je nositelem několika důležitých francouzských literárních ocenění, jako na nobelistu za rok 2014 na něj sázel málokdo. Jeho styl není nijak osobitý, není mistrem překvapivých zápletek či point. Jeho téma je v podstatě subtilní, psychologické. Modiano zkoumá, jak snadno lidský život upadne do zapomnění a jak je těžké později objevovat jeho stopy. Lidské odcizení v odcizené historii. Téměř detektivním způsobem hledá Guy Roland odpověď na otázku, kdo vlastně je. Vstupuje do příběhů jiných postav a už už jako kdyby našel klíč k té odpovědi, ale jeho minulé já před ním stále prchá. Navíc vlastně vůbec nevíme, zda s námi pan spisovatel nehraje jen takovou hru.
Jü Chua
Jü Chua Žít!
Jü Chua Žít! Přeložila Petra Martincová.
Verzone
Osud člověka na čínský způsob. Fu-kuej, syn boháče, ze dne na den přivede celou rodinu na mizinu – většinu svého času totiž trávil v nevěstinci či hazardem. Klec spadla. Úplně bez prostředků začne hospodařit na malém políčku, jeho údělem i údělem jeho blízkých je hlad, bída a těžká, každodenní práce. Postupně pohřbí své děti, manželku, zetě i vnuka. Krátká období malých radostí jsou střídána rodinnými tragédiemi. Jeho osobní život je jakousi předscénou, za níž se na velkém jevišti dějin střídají historické obrazy: válka světová i občanská, „velký skok“ kormidelníka Maa, kulturní revoluce… Fu-kuej přišel o vše, ale pořád zůstal člověkem s nadějí. Jeden z nejdůležitějších současných čínských spisovatelů Jü Chua (1960) sklidil za svůj debut (1993), který byl také zfilmován, obrovský úspěch.
Ivan Štrpka
Ivan Štrpka Rukojmí
Ivan Štrpka Rukojmí Přeložila Martina Blažeková.
Kalich
Když se objeví v anotaci knihy věta o tom, že román je „snovým příběhem o cestě do neznáma“, tak si to poučený čtenář vyloží, že autor těchto slov moc nevěděl, co má vlastně napsat, ale že „snem“ a „neznámem“ nemůže nic zkazit. Jenže když slovenský básník, textař a překladatel Ivan Štrpka napíše knihu o Dežovi Ursinym (1947–1995), jenž se zásadně zapsal do dějin populární hudby vystoupením na prvním bigbeatovém festivalu v Praze a poté nepřehlédnutelným LP Dežo Ursiny & Provisorium (1973), snový příběh o cestě do neznáma, báseň v próze plnou symbolů, kterým ne zcela rozumíme, ale souzní s námi, pak tomu všemu můžete věřit.
Juha Seppälä
Juha Seppälä Mr. Smith
Juha Seppälä Mr. Smith Přeložil Vladimír Piskoř.
Havran
Mr. Smith je konzultantem, ale to, co řeší, nejsou běžné trable. A do toho pekelně přesně glosuje současný svět: Když se z databáze stal základ identity, člověk se změnil ve stroj. Nebo: Na síti byla pravda a samota. Nebo: Rozvoj inovace, která přináší peníze, se nazýval tvůrčím myšlením. Zároveň sledujeme život jeho dědečka, stejně krutého glosátora, pojišťováka z Vyborgu, jehož prostřednictvím procházíme finsko-ruskými dějinami před a po roce 1917. Svět je a byl plný Smithů (Nováků), kteří se snaží protlačit přes všechny tragédie do dalšího kola. Seppälův román je o nich a o ničem a o všem.
Kim Jongha
Kim Jongha Mám právo se zničit
Kim Jongha Mám právo se zničit Přeložil Tomáš Horák.
Argo
Když vyšel téměř před 250 lety Goethův román Utrpení mladého Werthera, vyvolal vlnu sebevražd. Z nešťastné lásky, nenaplněné touhy. V různých obdobích se „estetika smrti“ objevuje po celém světě. Jeden z nejznámějších jihokorejských spisovatelů debutoval v roce 1996 románem o muži, který vyhledává vhodné adepty na dobrovolný odchod ze života. Nabízí něco mezi osobním koučinkem, terapií a cestovní kanceláří. Korejská společnost, založená na výkonu, prestiži, uplatnění, soutěži, nám může připadat bizarní. Dav plný izolovaných lidí v přetechnizovaném světě. Každý má právo na svůj osud, každý může sám sebe zničit. (Ale nemusí.)
Hezké čtení aneb Na dřeň
VladiMírové nakladatelství
Literární život v menším městě bývá sympatický. Básníci a básnířky tu nemusejí zápasit o publikační prostor v časopisech, pozice v edičních plánech či literární ceny a místo toho si pořádají hezká čtení. V Jablonci nad Nisou v knihkupectví Serius nedávno proběhl křest sborníku místních autorů – Jana Picka, Jana Pšeničky, Jiřího Simetha, Kristýny Evelíny Štusákové, Patrika Štrojsy, Pavla Bonaventury Hlouška a Tomáše Baleje – s titulem Hezké čtení aneb Na dřeň. Podle Štusákové, autorky předmluvy, má almanach mimo jiné oslovit veřejnost, „jež možná ani neví, že ve svém kruhu básníky má“. Právě tato skrytost, a zároveň drobné buditelství, prostě nemůže být nesympatická.