Výběr Salonu (MFF Karlovy Vary): Jarmusch, Kuosmanen, Mungiu, Kaufman a Johnson, Dolan

Jim Jarmusch

Paterson

Nejnovější snímek klasika americké nezávislé kinematografie je poctou všednodennosti, neokázalosti a bohatým vnitřním světům. Řidič autobusu Paterson žije se svou přítelkyní a nerudným anglickým buldokem v malém americkém městečku a ve volných chvílích píše poezii. Své verše si zapisuje rukou do velkého notesu a nechce je ukazovat nikomu kromě své partnerky. Proč taky. Píše hlavně pro sebe – to pro něj má poezie největší význam a přínos. Viděla jsem několik snímků, které nějakým způsobem tematizovaly básníky a básně, ale žádný mě nezasáhl tak jako Paterson. Jarmuschovi se podařilo vystihnout vábivost pokojného života, v němž verše nekloužou po povrchu zdánlivě stejných dnů, ale vyrůstají z jejich podstaty, která je vždy nová, vždy překvapivá a vždy vzrušující. (Do českých kin film vstoupí 10. 11. 2016. Vybrala Klára Kolářová.)

Juho Kuosmanen

Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho

Juho Kuosmanen pochází z Kokkoly, ze stejného města jako Olli Mäki, finský boxer přelomu padesátých a šedesátých let a zároveň titulní hrdina filmařova debutu. Snímek, jenž letos vyhrál canneskou sekci Un Certain Regard, nabízí sevřené vyprávění podpořené některými silnými uměleckými rozhodnutími, například černobílou kamerou (pro kterou se Kuosmanen definitivně rozhodl až dva týdny před začátkem natáčení, v době, kdy už měli producenti postavený rozpočet na mnohem levnější materiál, na němž by prý ale šedesátky nevypadaly dost jako šedesátky). A že je to víc než klasický sportovní film subtilní drama s až existenciálními prvky, dokazuje třeba i to, jak minimalisticky je tu pojatý finální mač o titul mistra světa, k němuž předtím snímek celou dobu jakoby směřuje. (Vybral Zbyněk Vlasák.)

Cristian Mungiu

Zkouška dospělosti

Drama rumunského režiséra, který natočil třeba 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, nabízí hned několik nejednoznačných dilemat a otázek, jež jsou v postkomunistické rumunské společnosti podobné těm, s nimiž se potýkáme i u nás. Romeo, lékař ve středních letech, se snažil svou dceru vychovávat k zásadovosti. Když se však ocitne v ohrožení její budoucí možné studium v Británii, šance na lepší život, rozhodne se ze svých pravidel přece jen trochu ustoupit. A spustí tím lavinu malých katastrof. Mungiu je hypnotizér, co diváka pevně omotá kolem příběhu. Jen málo režisérů dokáže vyprávět tak přirozeně, uvěřitelně a zároveň nabízet tolik provokativních otázek, na něž neexistují jasné odpovědi. (Do české distribuce film vstoupí 5. 1. 2017. Vybrala Klára Kolářová.)

Charlie Kaufman, Duke Johnson

Anomalisa

Moc často se vám nestane, že vás někdo v kině donutí víc poslouchat než se dívat. Kaufmanovi se to povedlo, pomalá animace, kde jsou si téměř všechny ženy podobné a téměř všichni muži podobní, vás ponouká vnímat hlavně hlasy. Michaelovi znějí i ty stejně. Z toho mrtvolně klidného moře se ale najednou vynoří Lisa, která mluví přirozeně, a především jinak. Jak říká Kaufman v dnešním Salonu, není to problém toho moře, ale Michaela, který už není schopen vnímat výjimečnost kolem. Atak je asi nevyhnutelné, že se mu i hlas Lisy brzy začne mezi ostatními ztrácet. Sedm let čekal Kaufman na příležitost vrátit se k filmu a návrat je to pronikavý, byť je i tady vidět, že potenciál, který v něm dříme, by šel využít i na významově mohutnější díla. (Českými kiny film už proběhl. Vybral Zbyněk Vlasák.)

Xavier Dolan

Je to jen konec světa

Ten film má skvělý nápad vycházející z divadelní předlohy: mladý spisovatel Louis se vrací za svými příbuznými, aby jim sdělil, že umírá. Členové rodiny jsou však příliš zaneprázdněni sami sebou, svými starostmi a traumaty, takže se hrdina stále nemůže dostat k tomu, aby jim sdělil, proč vlastně přijel. Drama získalo Velkou cenu poroty na letošním festivalu v Cannes. Nejde nicméně o nejlepší Dolanův film – dysfunkčnost rodinných vazeb silněji zpracoval ve svém předcházejícím snímku Mami!, a co se týče vizuální stránky, neubránila jsem se dojmu, že používá své osvědčené, úspěšné postupy a nesnaží se svou práci s filmovou řečí někam posunout. No jo, jenže po otevřeně bezvýchodném finále se mi stejně nechtělo hodně dlouho s nikým mluvit. (Do české distribuce bude film uveden 6. 10. 2016. Vybrala Klára Kolářová.)