Výběr Salonu (MFF Karlovy Vary, hlavní soutěž): Tverdovskij, Hajdu, Andò, Němec a Hřebejk

Ivan I. Tverdovskij

Zoologie

Stárnoucí Nataša žije stále v bytě se svou matkou. Zaměstnaná je jako administrativní síla v zoologické zahradě, s kolegyněmi z práce si ale nerozumí, šťastná je, jen když ráno a odpoledne prochází kolem svých oblíbených exotických zvířat od lva po zebru. Jo a taky jí není poslední dobou moc dobře. Proč, se ukáže záhy. Roste jí totiž ocas. Mladý talentovaný ruský režisér (znát můžete jeho předloňskou Nápravnou třídu) natočil vlastně až na jeden fantaskní motiv veskrze realistický a v mnoha ohledech aktuální film o jinakosti. O tom, jak ji naše okolí je či není schopno akceptovat a hlavně jak ji dokážeme či nedokážeme u sebe akceptovat my sami.  (Vybral Zbyněk Vlasák.)

Szabolcs Hajdu

Rodinné štěstí

Komorní film se skvělou pointou. Příslušník silné pálfiovské generace natočil snímek o dvou sestrách, jejich manželech a dětech, kteří se po delší odmlce setkávají v jednom budapešťském bytě. A o tom, že nás směrem ke čtyřicítce stojí čím dál víc námahy předstírat, že nejsme svým životem znudění, frustrovaní, zklamaní. Dospělé postavy vynikají hlavně neschopností sebereflexe, kterou nahrazují nanejvýš sebelítostí s takovým tím známým pomrkáváním, očekáváním, že nám tu záměrně přepálenou sebekritiku někdo rychle vyvrátí. A ta pointa? Pusťte si stejně jako jedna z hrdinek na YouTube živou nahrávku písničky Daniela Johnstona Life in Vain. (Vybral Zbyněk Vlasák.)

Roberto Andò

Zpovědi

Žádný jiný snímek z letošní soutěže nemá tak salonní téma. Na zasedání ministrů financí zemí G8, kteří se chystají posvětit zásadní globální reformu, jež ve prospěch celku potopí ty slabé, přijíždí i kartuziánský mnich Salus v podání Toniho Servilla (Velká nádhera, Božský). A trochu náhodou odhalí slabosti všudypřítomného a mocného ekonomického jazyka, jenž své závěry sebevědomě vydává za exaktní vědecké výstupy. Jenže růst a prosperitu nelze spočítat. A pokud to někdo tvrdí a mává před vámi čísly, stačí prý využít toho, že sám bezmezně věří své vlastní ideologii, předložit mu dostatečně složitě vypadající matematickou rovnici a přesvědčit ho, že dokazuje jeho omyl. (Vybral Zbyněk Vlasák.)

Jan Němec

Vlk z Královských Vinohrad

Když v březnu zemřel legendární představitel nové vlny Jan Němec, vyšlo hned několik nekrologů. I já jeden napsal. Obecně by měl dobrý novinový nekrolog zmínit úspěchy zesnulého, něco o ústrcích, které v životě zažil, nějakou tu historku k zamyšlení a neškodí to celé okořenit humornou vzpomínkou. Poslední, částečně autobiografický Němcův film (který za něj museli dokončit kolegové) připomíná právě takový novinový nekrolog. Je ze všech, co byly na počest režiséra sepsány, rozhodně nejlepší, nebojí se nadsázky a dobře prodává celý ten bohatý odkaz, ale asi musíte mít Jana Němce opravdu rádi, aby vám to celé připadalo i jako dobrý film. Já ho rád měl. (Vybral Zbyněk Vlasák.)

Jan Hřebejk

Učitelka

Ten příběh se sice odehrává v Bratislavě osmdesátých let, ale nemusí být zdaleka čten jen v dobovém kontextu. Postavy různého sociálního zařazení od lékaře po invalidního důchodce přicházejí na třídní schůzku, aby řešily chování učitelky svých dětí. Ta rodiče za nějakou tu jedničku zdarma pro jejich ratolesti korumpuje a využívá jako osobního řidiče, kuchařku či opraváře pračky. Zvítězí v pomyslné bitvě během třídní schůzky ti, kdo zastávají názor, že si přece „musíme pomáhat“, elity, které z principu nejdou proti statusu quo, nebo ti, co nemají co ztratit, a možná i proto si dovolí se autoritativní učitelce vzepřít? A jak se zachová „šedá zóna“? Trochu modelové, trochu moralistní, ale dobré. (Vybral Zbyněk Vlasák.)