Výběr Salonu (MFF Karlovy Vary, část druhá): Fingscheidtová, Landes, Nyholm, Loznica a Mareček

Nora Fingscheidtová

Narušitel systému

Coby narušitel systému se mezi německými sociálními pracovníky neoficiálně označuje dítě, které je problematické, těžko zvladatelné a instituce si ho mezi sebou jen bezradně přehazují. Přesně taková je i ústřední hrdinka stejnojmenného filmu – Benni. Dívka stižená nespecifikovaným traumatem se pohybuje mezi nerozhodnou matkou a vyčerpanými vychovateli. Snímek volí mnohem obtížnější cestu než jednoznačně obviňovat jednu či druhou stranu; režisérka a scenáristka Nora Fingscheidtová skvělým způsobem zobrazuje především bezradnost a vysílenost, které nepřehluší ani láska, ani dobré úmysly. Benni nedokáže být snadno zachráněna a pomoct si neumí ani sama. Jen právě takoví narušitelé systému však dokážou ukázat, v čem systém selhává… Německý film by se měl brzy objevit i v tuzemských kinech.

(Vybrala Klára Vlasáková.)

Alejandro Landes

Monos

Vojenská buňka, tvořená mladými chlapci a děvčaty, přebývá kdesi v horách. Vojáci u sebe drží zajatkyni a na dálku komunikují s velením, ale jinak jsou odkázáni pouze sami na sebe. Neohraničenost moci i možností a fascinace vlastní silou vedou k tomu, že se zde původně striktní kázeň postupně rozvolňuje. Následně začnou vojáci zpochybňovat i autoritu samotného velení… Monos původem brazilského režiséra Alejandra Landese je přenádherný snímek, který neuhýbá před krutostí ani hloupostí postav a skvěle pracuje se zvukem. Tak, jak se zvedá mlha kolem tábořiště, začíná být zároveň jasné, že členové buňky nejsou doopravdy přesvědčeni o správnosti svého konání. V celém filmu se nedozvíme, k jaké organizaci vojáci patří. Cíl – pokud někdy nějaký byl – se v mlze dávno rozplynul.

(Vybrala Klára Vlasáková.)

Johannes Nyholm

Koko-di koko-da

Manželé Elin a Tobias se po třech letech od úmrtí dcery vydávají na dovolenou pod stan. Výlet je pokusem vymanit se z partnerské krize, do níž se po tragédii dostali. Tobias se rozhodne kempovat v lese, kde je uprostřed noci překvapí velmi bizarní partička, která nemá v plánu nic menšího než manžele zmasakrovat. A masakr probíhá opakovaně, protože se na plátně roztáčí časová smyčka. Jelikož ale Tobias s každým dalším probuzením čím dál jasněji tuší, že se něco děje, pokouší se osud zvrátit a bizarní kolotoč se díky jeho aktivitě postupně proměňuje. Film je ovšem jen zdánlivě pouhou ztřeštěnou hororovou hříčkou, závěrečné vychýlení ze začarovaného kruhu totiž ukáže, že se jedná o hluboce dojemné podobenství prožívaného zármutku a odcizení dvou lidí a že setkání s povedenou partičkou bylo nezbytné.

(Vybrala Lucie Faulerová.)

Sergej Loznica

Proces

Dokument Proces vznikl z dobových filmových záznamů průběhu stalinského soudu z roku 1930 se sovětskými inženýry a ekonomy, kteří měli tvořit tzv. průmyslovou skupinu. Ti se tu před soudci i diváky z lidu hlásí k neuvěřitelným věcem: sabotážím, pokusu o převrat i podpoře francouzské vojenské intervence. Obvinění jsou samozřejmě smyšlená a obžalovaní přiznávají věci, které nikdy neudělali. O to svíravěji a temněji ale Proces působí. Zároveň Loznica upozorňuje na propojení dění na plátně se situací v současném Rusku: „I dnes tam totiž platí, že když někoho obviní, je automaticky odsouzen. Pouze jedno procento státem obviněných občanů je soudem osvobozeno. To je šílená statistika! Normálně by to mělo být padesát na padesát, čtyřicet na šedesát… V Rusku se v tomhle zastavil čas.“

(Vybral Zbyněk Vlasák.)

Martin Mareček

Dálava

Vít a jeho dospívající syn Gríša vyrážejí z Moravy na dalekou cestu na východ. Za kým? Proč? Martin Mareček chtěl Vítovy životní peripetie původně zpracovat hraným filmem, ale nakonec se rozhodl pro dokumentární road movie. Dálava je intimním dvojportrétem, který má blíž k režisérově komornímu Pod sluncem tma než k jeho aktivistickým Auto*Matu či Zdroji. Vít s Gríšou putují až za Moskvu ke klášteru Divějevo, kde v odloučení žije druhá polovina rodiny. Mareček nevede diváka za ručičku a vztahy mezi postavami – přítomnými i absentujícími, minulé i současné – odkrývá skrze enigmatické mikrosituace a náznaky. Jednoduché rozhřešení nepřinese ani detektivní gradace v klášteře. Dálava, citující v závěru Jungovu Červenou knihu, je putováním v mnoha významech, i putováním dovnitř.

(Vybral Vojtěch Rynda.)