Článek
Fatih Akin
Odnikud
Hrdinka Katja v podání Diane Krugerové (za svůj výkon si odnesla z Cannes cenu pro nejlepší herečku) prožívá osobní tragédii poté, co bombový útok poznamená její rodinu. Je těžké říct o ději filmu víc, aniž by člověk prozradil jednotlivé důležité posuny. V obecné rovině si nicméně snímek klade zásadní otázku: Má jedinec právo zakročit v okamžiku, kdy sítem soudní spravedlnosti propadnou ti, co se provinili? Nejzajímavějším prvkem je tu postupné rozprostírání možností, jaká řešení by mohla Katja ve své situaci zvolit. Případných konců je hned několik, ale tušíte, že uspokojivý nebude ani jeden. V logice hrdinky, k níž tvůrci publikum připoutají, se závěrečné rozhodnutí jeví jako nevyhnutelné. Může ale individuální msta obcházející právní systém přinést skutečné zadostiučinění?
(Vybrala Klára Vlasáková.)
Tarik Saleh
Případ Nile Hilton
Káhira, 2011. Pošmourno, chaos, lidské hemžení. Městem duní revoluce a charismatický policejní kapitán je povolán k vyšetřování vraždy zpěvačky v hotelovém pokoji. Desperát v tradici drsné školy, kterého ztvárňuje archetypálně maskulinní herec Fares Fares, coby muslim nekrotí své démony alkoholem, nýbrž hašišem, sedativy a kartóny cigaret. Ačkoliv je sám součástí zkorumpované mašinérie, usiluje v případu o spravedlnost. Avšak zločin, politika a rodinné vztahy jsou natolik vzájemně prorostlé, že se ve svém boji ocitá osamocen. Noirově laděná detektivka švédského režiséra Tarika Saleha má všechno, co k žánru patří, ale zasazení do pro nás netypického kulturního prostředí a politický komentář v podtextu snímek, oceněný na letošním Sundance, nad běžnou žánrovku povyšují.
(Vybrala Pavla Horáková.)
Léonor Serrailleová
Paula
Paula se snaží najít pevnou půdu pod nohama poté, co ji po deseti letech opustil přítel, starší fotograf. Hrdinka bloudí Paříží a pokouší se zprvu získat podporu a pomoc u svých přátel. Síť solidarity však mezi nimi nefunguje a Paula se musí spolehnout jen sama na sebe. Drama s komediálními prvky, které bylo vyhlášeno nejlepším celovečerním debutem letošního festivalu v Cannes, nachází pro svou hrdinku nečekaná, nestereotypní východiska. Spíše než snímek o „hledající se třicátnici“ je to příběh zkoumající možnosti, jež mladá žena ve svém životě má. Některé z nich jsou pohodlnější a společností lépe přijímané, to však ještě neznamená, že jsou nutně lepší. Paula si tak poprvé sestavuje svůj vlastní žebříček hodnot a zjišťuje, že k tomu nepotřebuje souhlas ostatních.
(Vybrala Klára Vlasáková.)
Mathieu Denis, Simon Lavoie
Kdo dělá revoluci napolovic, ten si jen kope hrob
Quebecký tvůrčí tandem se ve svém tříhodinovém opusu rozhodl prozkoumat, co by se stalo, kdyby montrealská studentská stávka v roce 2012 aspoň pro některé aktivisty neskočila prázdninami, ale kdyby se čtyři z nich zradikalizovali a rozhodli se čelit neoliberálnímu tlaku ze strany kanadské vlády i vlastních rodičů násilím. Film neomlouvá jejich metody, ale rozumí jejich nespokojenosti. A stejně jako se postavy snaží osvobodit od všech možných forem, do kterých se je společnost snaží proti jejich vůli vecpat, osvobodili se i oba tvůrci od vzorců, které se dnes zmocnily kinematografie. Jejich snímek, jehož téma zaktualizovaly i nedávné hamburské protesty, je tak opravdu radikální skrz naskrz.
(Vybral Zbyněk Vlasák.)
Ken Loach
Země a svoboda
Vidět na velkém plátně starší klasické kusy je vždycky zajímavé setkání. V případě Loachova dramatu z roku 1995, příběhu mladého britského komunisty Davida, který odjíždí v době španělské občanské války bojovat po bok republikánů, je zážitek ještě umocněn zjištěním, že si snímek – ač je podobně jako jiné Loachovy filmy vyprávěn přímočaře a jednoduše – zachoval svou působivost. Zvlášť některé scény vynikají umně dávkovanou citlivostí, aniž by sklouzávaly k patosu. Průběh války je pro Davida hořkou lekcí z toho, že ideje boje za lepší svět mohou být v některých případech pozřeny skrytými mocenskými mechanismy. To však ještě neznamená, jak ukazuje několik krátkých momentů s Davidovou vnučkou, že tyto ideje nepřinášejí důležitá poselství dalším generacím.
(Vybrala Klára Vlasáková.)