Výběr Salonu: Kratochvil, Gold, Binar a Pech

Jiří Kratochvil

Jiří Kratochvil Jízlivá potměšilost žití

Druhé město

Nový román Jiřího Kratochvila Jízlivá potměšilost žití, snad s vědomím konečnosti lidského bytí, chvátá králičími skoky a chrlí propletenec příběhů – tajemné vraždy, králíci posedlí věděním, psaní červené knihovny, soukromí detektivové a kati, otcové a synové, láska a smrt, psaní románů, kouzelní cirkusoví krotitelé, kanibalismus přátel, mocný a nepojmenovatelný hybatel dějin, smutné a dlouhé králičí dupání. A mezi tím vším v závorce: vypravěč k tomu spěchá dodat, že v útrobách tohoto románu si právě smíte užít mnohonásobného zrcadlení i recipročního parazitování příběhů, jejich obapolného prolínání a vzájemného kopírování, protože tento román je holt věrným obrazem skutečnosti a našeho potměšilého žití.

(Vybral Štěpán Kučera.)

Jiří Gold

Jiří Gold Liber sine nomine

Jiří Gold Liber sine nomine (vyčtené: zaslechnuté: zapsané)

Malvern

Pořád nějaké experimenty… Ale není snad celé naše bytí velkým experimentem? Básník, scenárista a režisér Jiří Gold (1936) se na konci šedesátých let sice věnoval experimentální poezii, na rozdíl od hiršalovské cesty ho však spíše zajímalo zachycování a sběr jazykových fragmentů (tisk, odposlechnutý hovor), z nichž skládal, mísením novinové politické reality a zaslechnutého, básně plné skepse a neklidu. Podobným způsobem vznikl i jeho film Rafel mai amech izabi almi! (koláž obrazů, mluveného slova a hudby; DVD je součástí knihy) z roku 1969. Po jeho zhlédnutí si uvědomíme, jak spolu všechno souvisí a nic nevzniká z prázdna. Viz o dekádu pozdější film Koyaanisqatsi (Reggio a Glass) nebo LP My Life in the Bush of Ghosts (Eno a Byrne).

(Vybral Jakub Šofar.)

Ivan Binar

Ivan Binar Peckova jáma

Větrné mlýny

I rozvážný autor má právo udělat nějakou ptákovinu. Nemyslím tím pitomost, myslím tím vydat něco potrhlého či bizarního. Kapitán Kotulán vyhlásí válku Sovětskému svazu a vyrazí s malým vojenským oddílem na ruskou anabázi. Kde ale sídlí Sovětský svaz, když už neexistuje? Čeští bohatýři se při svém putování potkají s Čurilou Plenkovičem, s gosudarem Vladimírem, s akademikem Lysenkem, vojákem Čonkinem i babou Jagou… Bláznivé, že? Jenže Sovětský svaz bohužel existuje dál. V myslích i srdcích miliónů lidí a v jejich konání. Místo vážného textu to Ivan Binar zkouší vesele. Pomocí prověřených postav a událostí, pomocí výpůjček se vydává na válečnou stezku. Bojím se otevřených rakví obletovaných mouchami, chlapských polibků na ústa, mumie u Kremelské zdi se bojím…

(Vybral Jakub Šofar.)

Miroslav Pech

Miroslav Pech Cobainovi žáci

Argo

Pechovo psaní je čisté: poučené, ale nenakažené manýrami. A jeho román je mnohem spíš lidský než „generační“, jak ho vidí někteří kritici. Jsou v něm „děti Černobylu“, vitacit i Nirvana a sídlištěm malého města obchází strašidlo nezaměstnanosti, ale příběh sebezničujícího hledání vlastního já, který próze vévodí, není na vnějších reáliích až tak závislý. Že „já je někdo jiný“? Jsem: Cobain, Lennon, Morrison, Kerouac, Jagger, Belmondo, Bruce Lee, Clint Eastwood, Ginsberg, Corso, Vinnetou, mamka, John Wayne, Neal Cassady, Burroughs, Vi cious, Rimbaud, taťka, Old Shatterhand, Rotten, Nick Cave, Rocky Balboa, brácha, Bob Dylan, Bukowski, d’Artagnan, Syd Barrett, Iggy Pop, ségra, Eddie Vedder, Rambo, kapitán Nemo, Filip Topol, Ian Curtis, Lou Reed, Batman, Layne Staley a Sandokan dohromady.

(Vybral Štěpán Kučera.)