Článek
Stanislav Komárek
Stanislav Komárek Mimikry a příbuzné jevy
Academia
V rozšířeném vydání knihy vykládá autor dějiny přemýšlení o mimetických jevech (krycím či maskovacím uzpůsobení vnějšího vzhledu živočichů a rostlin). Ovšem i laik, co nehledá poučení přímo o mimezi, si přijde na své. Komárek vykresluje nedokonalost představy o lineárním vývoji vědy, ukazuje, jak myslitelé odpradávna projikovali do přírody svět lidí a jak jsou si v hledání pravdy blízko akademické a umělecké poznání. Pokud bychom směr vedení úvah, běžný dnes v biologii, aplikovali například na výklad kreseb na řecké amfoře, zněly by otázky dosti podivně: „Bylo účelem lákat konzumenty na víno v ní obsažené? Či naopak měly odpuzovat nevítané návštěvníky, aby obsah právoplatnému majiteli nevypili?“ Nic neilustruje roztržku mezi humanitními a přírodními vědami lépe než právě toto, včetně obtížnosti až nemožnosti smysluplného tlumočení mezi oběma kontexty. (Vybral Štěpán Kučera.)
Petr Bakalář
Petr Bakalář Tak pravil mimočlověk
Druhé město
Občas se před námi objeví dílo, které znepokojuje a vtahuje nás proti naší vůli do svého vlastního světa, aby nám ukázalo něco, co jsme nedokázali nebo nechtěli zahlédnout. Nejlepší z takových děl se v době svého vzniku často setkávají s mlčením. A je-li navíc autorem kontroverzní osoba, má to (v tomto případě) kniha opravdu těžké. Přitom text psychologa Petra Bakaláře je odvážnou literární introspekcí, která je vším jiným než vlastní oslavou či obhajobou. Svou kultivovanou bezohlednost autor tentokrát zaměřil především proti sobě samému. Jeho knížku můžeme číst jako existenciální detektivku, napínavou zpověď hraniční osobnosti, která je zároveň dojemně bezbranná i schopná zraňovat druhé, jako soubor surreálných nápadů a vtipných postřehů, ale i coby drásavou zprávu o naší době. (Vybral Igor Malijevský.)
Josef Soukal
Josef Soukal Vendelín a Josefína
Naproti všem
Josef Soukal, bohemista, učitel, předseda Asociace češtinářů, organizátor literárních soutěží i čtení a autor řady učebnic, se představuje také jako spisovatel. Napsal totiž sbírku „veršů pro děti (velikého věkového rozpětí)“. Učitel se v autorovi nezapře, dětské čtenáře vyzývá k tvůrčí práci a posílání nápadů, ovšem v knížce nabízí víc než edukaci. Ve svých nejlepších momentech vytváří vlídné žáčkovské či plíhalovské variace (Strejda Ivo lyže má / taky skútr sněžný. / K tetě sviští horama / nastydlý a něžný.) a někdy se dětsky sdílnou formou obrací přímo k dospělým čtenářům, třeba v této básni o mužské samotě: Strejda Jan je ze Svijan / Chodí pozdě do hajan, / protože je doma sám. // Tak tam ve Svijanech žije. // Má jen tetu z internetu / – nebo možná z Tramtárie? / Ale to se asi pletu. (Vybral Štěpán Kučera.)
Jan Spálený Trio
Jan Spálený Trio Terčino milé údolí
Warner Music
Záznam koncertu Jana Spáleného a jeho tria z kostela ve Skocích u Žlutic byl tuzemskou hudební událostí roku 2012. CD Terčino milé údolí na něj nepřímo navazuje. Vzniklo 15. června na hradě Cuknštejn v Terčině údolí u Nových Hradů. Mezi šestnácti skladbami nenalezneme žádné novinky, všechno jsou to prověřené standardy. Což ovšem neznamená, že nic nového nepřinášejí. Málokdo si může dovolit to, co Bob Dylan, jehož písně se koncert od koncertu proměňují a postupem let je původní studiová verze od té koncertní naprosto odlišná a k nepoznání. Jan Spálený mezi takové patří taky. Například z jeho Špitálu U svatého Jakuba z legendárního LP Asi v tom bude nějakej háček z roku 1985 je dnes de facto jiná písnička. Svůj podíl na tom mají samozřejmě i kongeniální spoluhráči – Michal Gera a Filip Spálený. (Vybral Michal Šanda.)