Článek
Rudyard Kipling
Rudyard Kipling Něco o mém životě (pro přátele známé i neznámé)
Rudyard Kipling Něco o mém životě (pro přátele známé i neznámé) Přeložil Rudolf Chalupský.
Dauphin
Rudyard Kipling: Něco o mém životě (pro přátele známé i neznámé)
O Josephovi Rudyardu Kiplingovi (1865–1936), který začínal jako básník a stal se prvním anglicky píšícím nositelem Nobelovy ceny (v roce 1907), většina z nás vydoluje z paměti, že uvedl do literatury postavu Mauglího (Knihy džunglí), a starší ročníky si navíc pamatují autorovu opisovanou báseň o mužnosti a statečnosti Když…, kterou nalezly na půdách, ve věcech po otcích nebo dědech. V knize jeho vzpomínek, psané těsně před smrtí, se například dozvíte, že byl Kipling celý život přesvědčen o tom, že Burroughsův Tarzan je ukradený a „převlečený“ Mauglí. A adeptům literátství prozrazuje o technice psaní: V příznivé hodině přečti konečnou verzi, poctivě se zamysli nad každým odstavcem, větou i slovem a začerni vše, co lze postrádat.
(Vybral Jakub Šofar.)
Ivan Blatný
Ivan Blatný Jde pražské dítě domů z bia…
Druhé město
Ivan Blatný: Jde pražské dítě domů z bia...
Nikdo nezná život a dílo Ivana Blatného detailněji než spisovatel a nakladatel Martin Reiner. Jeho Básník. Román o Ivanu Blatném byl v anketě Lidových novin vyhlášen nejlepší knihou roku 2014 a získal i Knihu roku v rámci Magnesie Litery 2015. Je tak logické, že právě Reiner uspořádal výbor z Blatného dosud nepublikovaných básní vzniklých v letech 1982–1990. Mezi čtyřmi stovkami melancholických i dryáčnických kousků je také tento: Pro krásu podvazkových pásů / já nakupuji jenom v Asu, / zajdu si také do Jepy. / Přikusovat chleba k masu, / v tom někdy vidím celou spásu; / jsem synem matky Evropy. // Můj penis bohužel však visí / a nepomohou ani Si-Si, / jež robí starý Oppenheim. / Vydejte sebrané mé spisy / tajemné jako zákulisí… / how easy it’s to find a rhyme.
(Vybral Michal Šanda.)
Miloš Bondy
Miloš Bondy Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaust
Prostor
Miloš Bondy: Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaust
V srpnu 1942 nastoupil šestnáctiletý Miloš B. na temnou cestu konečného řešení, kterou v lednu toho roku naplánovali němečtí nacističtí pohlaváři v zámečku na břehu jezera Wannsee. Přes Terezín, Osvětim (hlavní osvětimský tábor i Březinku), kde ztratil oba rodiče, Sachsenhausen, pobočný buchenwaldský tábor Ohrdruf, Buchenwald, Wýmar až do Eisenachu, který osvobodila americká armáda. Nenechal si odstranit své vytetované číslo, ale že by mohl o svém životě něco napsat, ho napadlo až v západním Německu, kam emigroval po roce 1968. Vadila mu snaha udělat za vším tlustou čáru. O vzpomínky však nebyl zájem. A i v jeho polistopadové vlasti to trvalo čtvrtstoletí, než kniha vyšla. Je to neobyčejně konkrétní a zároveň intimní zpráva o fungování likvidačního mechanismu ve jménu krve a půdy.
(Vybral Jakub Šofar.)
Markéta Hejkalová
Markéta Hejkalová Měj mě rád/a
Hejkal
Markéta Hejkalová: Měj mě rád/a
Tato kniha se podobá severským ságám a není to náhoda. Kromě toho, že je Hejkalová spisovatelkou, je i neúnavnou organizátorkou Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě a oceňovanou překladatelkou z finštiny. A právě tady leží klíč k jejímu novému románu. Málokomu něco řekne jméno finského spisovatele Mauno Manninena. Dodáme-li, že se roku 1965 oženil s Linou Heydrichovou, rázem se vracíme do Čech a roku 1942. To by ovšem bylo příliš banální. Román začíná rokem 1902 a končí v naší současnosti, v roce 2017. „Karel Čížek,“ představil se Kája, důstojně, aby dal té cizí paní najevo, že není žádný klouček. Kde se tu ale najednou bere budoucí komunistický prokurátor, který se podílel na vyšetřování tzv. čihošťského zázraku? Odpověď na tuto otázku naleznete, když si román Měj mě rád/a přečtete až do poslední strany 373. I morální zrůdy byly kdysi pomilováníhodnými dětmi.
(Vybral Michal Šanda.)
Roland Paulsen
Roland Paulsen Zahálka v práci aneb Rukověť pracovního simulantství
Roland Paulsen Zahálka v práci aneb Rukověť pracovního simulantství Přeložila Lucie Nováková.
Dauphin
Roland Paulsen: Zahálka v práci aneb Rukověť pracovního simulantství
David Foster Wallace ve svém románu The Pale King píše o úředníkovi daňové správy, který umře za svým pracovním stolem. Sedí za ním několik dnů, než si toho jeho spolupracovníci všimnou. To, co je myšleno jako satira (i když podobný případ se stal předtím ve Finsku), zkoumá švédský vědec Roland Paulsen, jehož na rozdíl od naprosté většiny jeho kolegů nezajímá populace s vysokým pracovním nasazením, žijící ve stresu, nýbrž právě ti na opačné straně spektra. Ne že by do práce nechodili, ale z nějakého důvodu se flinkají (a daří se jim to někdy i celý život). Kniha je polemikou nejen s tezemi o práci jako základu lidské přirozenosti a jedinečnosti, ale i s od nich odvozenými teoriemi organizace práce či řízení lidských zdrojů. A dle mého je to téma vysoce aktuální (a literární).
(Vybral Jakub Šofar.)
Pavel Eliáš
Pavel Eliáš Jízdní kolo. Vynález, který sblížil svět
Pavel Eliáš
Pavel Eliáš: Jízdní kolo. Vynález, který sblížil svět
V dnešní finanční tísni, kdy každý občan musí počítati s každým haléřem ve vydání, připomínáme všem obchodníkům, řemeslníkům i všem ostatním občanům veškeré výhody, které skýtá jízda na velocipedu. I tento článek z časopisu Cyklista z roku 1932 zařadil Pavel Eliáš do své knížky, v níž s pečlivostí a občasným nenápadným humorem popisuje dějiny cyklistiky od „řiditelného běhacího stroje“ draisina po výrobu jízdních kol v době těsně poválečné. Publikace vedle textů zaujme i nápaditým grafickým řešením s využitím dobových fotografií a pohlednic. Jízda na kole jest naprosto bezpečná, účelná, zdravá a hlavně s hospodářské stránky výnosná. Proto uvažujte a staňte se cyklisty v prvé řadě pro svůj prospěch, pro své zdraví a pro svoji zábavu.
(Vybral Štěpán Kučera.)
