Výběr Salonu: Jacobson, Šanda a Lindaur

Howard Jacobson

Howard Jacobson Finklerovská otázka

Howard Jacobson Finklerovská otázka Přeložila Magdaléna Potočňáková.

Odeon

Julian Treslov má komplex z toho, že není žid, tak je nakonec židovštější než jeho židovští přátelé – autor pseudofilosofických příruček Samuel Finkler a český emigrant Libor Ševčík, novinář a spisovatel životopisů hollywoodských hvězd. Aby se to nepletlo, tak samozřejmě i Howard Jacobson (1942) pochází z židovské rodiny. Kniha je anoncována jako humoristický román, ale problematika antisemitismu a antisionis mu a všeprostupující diskurs o vyvolenosti vyvolává spíše stav, kdy čtenář balancuje nad propastí: nad ní ho sice rozesmávají hrdinové podobající se Herzogům (Saul Bellow), Goldům (Joseph Heller) nebo Zuckermanům (Roth), ale dole na dně propasti se odvíjí každodenní realita Blízkého východu a euroamerické civilizace.

Michal Šanda

Michal Šanda Sebrané spí si

Nakladatelství Petr Štengl

Beng! Beng! Beng! S abecedou zavěšenou proklatě nízko vchází spisovatel a jeden z častých autorů zdejších nerecenzí Michal Šanda do literárního salonu, nechá si nalít panáka legrace a pak asi deset půllitrů chlazených rybářských, vepřových a cyklistických historek, kývne na pozdrav všem u stolů, co jsou plní ambic a marnosti, a pak vypadne zase zpátky na silnici života. Jen dveře zavěšené na jediném pantu zaskřípou opakující se ozvěnu, že pistolník už odešel. A uprostřed čela díra / zasažen básní čtenář zmírá. Snad vás Švandova poezie i próza, nálady, nápady a návody zasáhnou přímo na komoru. A taky jeho úplně obyčejné moudrosti: třeba že i prohra je hra, jenom ne tak veselá. Kvůli tomu ale umírat nemusíte. Beng! Beng! Beng!

Vojtěch Lindaur

Vojtěch Lindaur Neznámé slasti

Vojtěch Lindaur Neznámé slasti Příběhy rockových revolucí 1972–2012

Plus

Potřeba popsat a definovat jakýkoli jev patřila vždy k obecným znakům člověka, který hledal, dobýval a objevoval. V současné době, plné fragmentarizace, specializace a relativizace všeho kolem nás, už je ale takových šílenců málo. V hudbě, kterou nespojujeme s adjektivem vážná, panuje již delší dobu žánrová promiskuita: málokdo je schopen popsat, jak který styl vlastně vznikl, co je jeho podstatou, kdo je jeho typickým představitelem. Hudební publicista a překladatel Vojtěch Lindaur se pokouší přijít tomu aspoň trochu na kloub, i když ví, že: Každý z nás si může z té obrovské tříště sestavit svůj vlastní krasohled, své vlastní lego, své vlastní dějiny.